Náboženství a politika jsou od sebe v demokratických zemích oddělené. Především v Evropě ale existují tradice politických stran, které se hlásí k hodnotám, spojovaným s vírou. Křesťanští demokraté byli klíčoví v poválečném budování sjednocené Evropské unie a mají silnou frakci v Evropském parlamentu. Jak je to ale s křesťanskou demokracií u nás? Tradičně se s ní spojují hlavně lidovci, tedy KDU-ČSL. Nakolik je ale postavení této strany jisté? To je téma k zamyšlení - pro Daniela Rause.
Winston Churchill kdysi řekl, že nejsilnější argument proti demokracii odhalíte po pětiminutovém rozhovoru s běžným voličem. Je to vtipně řečená pravda o tom, že většina lidí politice příliš nerozumí, což je úplně stejné tvrzení, jako když řeknete, že politice rozumí naprosto každý, a to zejména v hospodě u piva. Tentýž Winston Churchill se ale proslavil i další větou, a sice, že demokracie je ta nejhorší forma vlády, když si odmyslíme všechny ostatní, které lidstvo kdy zkusilo.
Ústavní soud učinil ve čtvrtek důležité rozhodnutí. Fakticky ponechal v platnosti takzvaný blokační paragraf, který znemožňuje převod odcizeného církevního majetku třetím osobám. Navíc konstatoval, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců v této věci je protiústavní. Jak to tedy bude za vlády premiéra Nečase s majetkem, který kdysi sebrali církvím komunisté?
U příležitosti dne památky obětí komunistického režimu se zamyslíme nad tím, že jedním z důsledků éry bezpráví se stala nedůvěra k politice. Projevuje se to různými způsoby dodnes. A Daniel Raus si v následujícím komentáři klade otázku, zda nová generace občanů nevezme politiku na milost.
Dnes telefonujeme kardinálu Miloslavu Vlkovi, konkrétně do Jeruzaléma, kam se uchýlil poté, co předal úřad pražského arcibiskupa Dominiku Dukovi.
Před týdnem touto dobou byly volby v plném proudu. S určitostí lze říci, že nikdo nečekal, jak zásadně jejich výsledek pozmění politickou mapu Česka. Rezignace lídrů, dvě nové strany v dolní komoře, lidovci a zelení, kteří naopak sněmovnu nedobyli - to všechno mají na kontě voliči, kteří nezůstali doma a o své volbě přemýšleli jinak, než v minulých letech. Nereflektovali na témata, která jim politici vnucovali, ani na styl, který velkou část veřejnosti deprimoval. Přišel zkrátka čas změny - shodují se osobnosti z duchovní sféry.
Letošní volby jsou jako pytel, ze kterého se vysypala hromada překvapení. A jedno z nich se týkalo tradiční stálice na českém politickém nebi – lidové strany. Po bezmála stoleté historii se nedostala do parlamentu a nad její budoucností visí otazník. Otázka je, zda visí otazník i nad myšlenkami a ideály křesťanské demokracie v Česku. Podle Daniela Rause odpověď v tuto chvíli není jasná, ale můžeme pozorovat trendy, které nejsou prosty optimismu.
Koho volit? To je otázka, kterou si v těchto týdnech klade mnoho občanů naší země. A stejně důležité je ptát se, podle jakého klíče a podle jakých hodnot se chceme rozhodovat. S tím souvisí hlavní témata letošní kampaně. Podle některých je to korupce, podle jiných ekonomika nebo životní prostředí. Rada Iustitia et Pax zveřejnila doument, podle kterého je to zadlužení České republiky. Následovala smršť politických reakcí – nikoliv kvůli obsahu listu, ale kvůli novinářské interpretaci, podle které měla Rada vyzývat k volbě malých stran. Kateřina Rózsová se proto vydala za jejím představitelem Václavem Malým.
Dokument nazvaný „Koho volit – dluh vůči sobě nebo jiným“ vyvolal řadu vzrušených reakcí. Proč se ale vlastně něco takového vnímá kontroverzně? A mají se známé osobnosti z prostředí církví ke společenským otázkám vyjadřovat? Odpověď hledala Eva Hůlková.
Stanovisko biskupa Václava Malého, které se objevilo na internetových stránkách České biskupské konference, vyvolalo vzrušené reakce. Podle některých politiků totiž Malý nepřijatelně zasáhl do volební kampaně. Biskup tato nařčení ale odmítá.
