Náš Velekněz s námi soucítí i v slabostech

Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi v Božích věcech, aby přinášel dary a oběti za hříchy. Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí. A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe. Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron.

Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.´ Jak říká i na jiném místě: `Ty jsi kněz na věčnost podle řádu Melchisedechova.´

On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou zbožnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany, když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.