Ikona Křtu Páně
Tato událost je popsána ve všech čtyřech evangeliích. Kristus podstupuje křest, aby se naplnila vůle Boží a byl dán příklad ostatním lidem. Během samotného křtu se otevřela nebesa, byl spatřen Duch Boží, jak v podobě holubice sestupuje na Krista, a z nebe promluvil hlas označující Ježíše za milovaného a vyvoleného Syna. Z tohoto důvodu svátek připomíná nejen samotný Kristův křest, ale i zjevení Boží Trojice (odtud také alternativní název svátku Zjevení Páně; řecky Theofanie, církevněslovansky Bogojavlenije).
V centru kompozice se nachází Kristus obklopený vodami řeky Jordán. Na levém břehu stojí Jan Křtitel, jehož pravá ruka polévá Krista vodou. Na levém břehu řeky stojí několik postav andělů, jejichž skloněné hlavy a pokorně rozprostřené ruce ukazují na připravenost k službě Pánu. Ve středu horní části ikony bývá zobrazen půlkruhovitý výběžek označující nebe, z nějž ve svazku sestupuje paprsků bílá holubice symbolizující Ducha svatého. Zadní plán levé i pravé části ikony je tvořen skalami, zatímco na pozadí centrálního výjevu je pouze nebe splývající se samotnou řekou.
V dolní části kompozice nalevo od Kristových nohou bývá zobrazen stařec, označený jako duch řeky, a hledí na Ježíše. Starší ikony mívají na opačné straně také ztvárnění ženy symbolizující ducha moře (řecký výraz pro řeku - Potamos - je mužského rodu a znamená zároveň "ducha řeky", kdežto výraz pro moře - Thalatta - je rodu ženského).
Kristus může být zobrazen nahý, ale častěji bývá zakryt bílou rouškou zdůrazňující čistotu a slavnostní ráz události.