Ikona Proměnění Páně

Všechna tři synoptická evangelia (Mt 17,1-13; Mk 9,2-13; Lk 9,28-36) popisují výstup Krista na horu Tábor s učedníky Petrem, Jakubem a Janem, kde při svém proměnění ukázal svou božskou podstatu a rozmlouval s Mojžíšem a Eliášem.

Ikona tohoto svátku je zřetelně rozdělena na horní a dolní část s výraznou trojúhelníkovou kompozici. Na jejím vrcholu nacházíme ústřední motiv - proměněného Krista, oděného v zářivě bílém rouchu a obklopeného několikerou svatozáří, tvořenou buď soustřednými kruhy nebo kombinací několika geometrických útvarů, často velice výrazných a neobvyklých barev. Kristus pravou rukou žehná a v levé drží svitek, odkazující na Písma zvěstující jeho příchod. Po jeho pravici stojí Eliáš ukazující na Spasitele a po levici stojí Mojžíš třímající desky zákona. Oba starozákonní proroci jsou předkloněni směrem ke Kristu, čímž podtrhují trojúhelníkovou kompozici ikony.

Dolní část ikony zobrazuje tři apoštoly ohromené slávou proměněného Učitele, z nichž jeden klečí na kolenou (zpravidla obličejem ke Kristu), další leží a třetí si zakrývá tvář dlaní. Někdy směřují od Krista směrem k učedníkům paprsky.

Kompozice bývá někdy o něco výše v levé části doplněna vyobrazením Krista a učedníků vystupujících na horu, a na druhé straně z hory sestupujících. Zadní plán ikony je ve spodní části tvořen skalním masivem, v horní nebesy. Mojžíš a Eliáš někdy stojí na dvou menších horách, pod nohami všech tří postav horního plánu bývají podnožky.