V úkrytu Nejvyššího

Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám."

Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.

Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,
moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.

Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.

On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.
Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;
po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.

Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.