Prosba o pomstu

Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého,
tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin!
Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu,
těla tobě věrných zemské zvěři.
Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu,
a nebyl, kdo by je pohřbil.
Tupení svých sousedů jsme vystaveni,
svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.

Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat?
Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň?
Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě,
na království, která nevzývají tvoje jméno;
vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.

Nepřipomínej nám staré nepravosti,
pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.
Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména,
vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!

Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“
éž by pronárody poznaly před naším zrakem
pomstu za prolitou krev tvých služebníků.

Kéž k tobě pronikne sténání vězňů!
Mocnou paží svou zachovej syny smrti!
Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu,
jíž potupili tebe, Panovníku.
My, tvůj lid – ovce, jež paseš,
budeme ti navěky, po všechna pokolení,
vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.