Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů

Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku, a zeptal se mě: „Co vidíš?“

Odvětil jsem: „Hle, vidím svícen, celý ze zlata, a na něm nahoře mísa se sedmi kahany. Všechny kahany na něm mají nahoře po sedmi hubičkách. A nad ním dvě olivy, jedna z pravé strany a druhá z levé strany mísy.“

Nato jsem se zeptal posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“

Posel, který se mnou mluvil, mi odpověděl. Řekl mi: „Ty nevíš, co to znamená?“

Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“

Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: »Jeruzalém došel milosti!«“

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. »I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.« A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“

„Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, prohledávající celou zemi.“

Nato jsem mu řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé i po levé straně svícnu?“

A dále jsem se ho otázal: „Co znamenají ty dva trsy oliv, které jsou nad dvěma zlatými žlábky, jimiž vytéká zlato?“

Tu mi řekl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“ Odvětil: „To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země.“