Snažně jsem doufal v Hospodina

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.

2 Snažně jsem doufal v Hospodina i sklonil se ke mně a slyšel mé volání o pomoc.

3 A vytáhl mě ze zhoubné jámy, z blátivého bahna. A postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky.

4 A vložil mi do úst novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Nechť to vidí mnozí a pojme je bázeň a doufají v Hospodina.

5 Blaze muži, jenž vkládá svou naději v Hospodina. A neobrací se k pyšným a k těm, kdo se uchylují ke lži.

6 Mnohé jsi vykonal ty, Hospodine, můj Bože! V tvých divech a úmyslech s námi se ti nikdo nevyrovná. Kdybych je měl rozhlašovat a mluvit o nich, je jich víc, než lze vypovědět.

7 Nepřál sis oběť ani obětní dar, protesals mi však uši. Nežádals celopal ani oběť za hřích.

8 Tu jsem řekl: „Hle, přicházím! Je mi to předepsáno ve svitku knihy.“

9 Přeji si vyplnit tvou vůli, můj Bože! V mém nitru je tvůj zákon.

10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velkém shromáždění. Hle, své rty jsem neuzamkl! Ty to víš, Hospodine!

11 Neskryl jsem ve svém srdci tvou spravedlnost. Hovořil jsem o tvé spolehlivosti a o tvé spáse. Tvé milosrdenství a tvou věrnost jsem nezatajil velkému shromáždění.

12 Nuže ty, Hospodine, neuzamkneš přede mnou své slitování. Tvé milosrdenství a tvá věrnost nechť mě stále opatrují!

13 Vždyť mne obklopilo tolik zla, že mu ani není počtu. Dostihly mě mé nepravosti, že se na to ani nemohu dívat. Je jich víc než vlasů na mé hlavě a opustila mne má odvaha.

14 Rač mě, Hospodine, vysvobodit! Hospodine, na pomoc mi pospěš!

15 Ať se stydí a hanbí vesměs ti, kdo slídí po mém životě, jak by mi ho vzali. Ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi přejí zlo.

16 Ať vzbuzují úděs pro svá zahanbení ti, kdo mi říkají: „Ha! Ha!“