Bratr psychiatr má rád tvrdá fakta a nezesměšňuje se ničím, co není podloženo vědecky. Tvrdí, že existuje poměrně solidní výzkum vztahu dětské inteligence a hudby. Mrně, které poslouchá muziku, smete v testech své hudebně zanedbané vrstevníky jako lavina. Nejúčinnější prý je Mozart, speciálně pak dílko číslo 488 Koechlova seznamu. Bratr mi dal zmíněné cédéčko darem. Nejsem si jista, co tím myslel. Nevěřím, že se v mém věku dá něco dohnat, nejde ani ucpat odtok IQ valem unikajícího, ale pouštím si skladbičku pilně. Co kdyby. Právě ji poslouchám z počítače, na kterém tento fejeton píšu. Je na vás, abyste posoudili výsledek.

U metra stojí suchá stařenka, chřestí plechovkou a melodicky volá: "Smilováníčko! Smilováníčko!" Uznejte, takovému slovu nelze odolat. Dám jí pár drobásků a ona zatrylkuje dětským hlasem: "Přeju ti zdravíčko, má hodná paničko!" Směju se celou cestu metrem. To je prosebnice, jak má být.

Kdysi byla hlavní kádrovačkou a pak ji krátce po sametu vyhodili z podniku. Nestala se personalistkou či poradkyní, což bylo u takových dam běžné, stala se věštkyní na živnostenský list. Věštírnu má v obýváku družstevního 2+kk. V přítmí bliká fialové světlo, ze stěn hledí Buddha, Ježíš a pak kdosi, kdo silně připomíná Vinetoua z filmu, ale snad prý je to indiánský šaman. Pro modernější klientelu je tu počítač. Program se jmenuje Božská Matka. Zatímco šetřič obrazovky generuje jakýsi mystický disneyland, Božská Matka dává značně blábolivé odpovědi na všechny otázky vesmíru. Vy jenom zmáčknete klávesu enter, na displeji se objeví mnohoznačný výrok a syntetizátor k tomu zabrnká tajemné žbluňk žbluňk.

Existuje jeden starý pes. Podle papírů je to Artemis, neboť psáři měli dojem, že Artemis je brutálně cool jméno pro chlapa. Nikoli, Artemis je řecká bohyně lovu. Psovi je to psovsky fuk. Doma mu říkají Kšanda. Ten Kšanda, samozřejmě. Vždyť je to přece pes!