Obchody s virtuální vodou
Kdysi se říkalo, že první televizor na světě vymyslel ruský mužik Televizorov, když poprvé přenesl obraz z místnosti do místnosti. V klimatologii a vědách o životním prostředí se často používá anglické slovo "teleconnection" - dálkový přenos. Příkladem takového sice sporného, ale zajímavého přenosu byly až do počátku 90. let české oxidy síry, které prokazatelně ovlivňovaly kvalitu vody ve skandinávských jezerech. A dokonce se uvažovalo o tom, že by mohly mít vliv i na sílu indického monzunu.
Jiný důležitý příklad dálkového přesunu představují větrné bouře a tornáda. Nejedná se jenom o škody, které působí. Ale silná bouře rozhodí ve střední Evropě i semena, která pochází třeba z jihu Itálie. To má pak vliv na šíření lesa. Ten normálně postupuje velice pomalu. Strom musí dorůst určité velikosti a shodit o kousek dál semena. Někdy semena pomohou přenést veverky, jindy ptáci. Ale pokud třeba tornádo zaseje lesní ostrůvek o stovky kilometrů dál, někde v oteplující se tundře, zarůstá kontinent mnohem rychleji.
Dálkové spojení je nejenom věcí přírody, ale taky zahraničního obchodu. Nikdy v historii lidstva nebylo tak laciné převést obrovské náklady z jednoho kontinentu na druhý. Některé dopady jsou až iracionální - jehněčí z Nového Zélandu je u nás lacinější než to ze Slovenska a jablka je možné dovážet třeba až z Argentiny. Za tím, že si svět vyměňuje velké objemy zboží, se ale skrývá spotřeba energie, množství odpadu a také vody. Jen uvažte - na výrobu jednoho kilogramu obilí potřebujeme asi 1 až 2 kubíky vody. Jeden kilogram sýru nás přijde na 5 kubíků vody. A na kilo hovězího spotřebujeme dokonce 16 kubíků!
Když Amerika vyváží obilí nebo Argentina exportuje hovězí, skrytě vlastně přemísťují virtuální vodu. Z dlouhodobého hlediska se nejspíš jedná o špatný obchod. Zásoby podzemní vody nejsou nevyčerpatelné a pomalu - rok po roce - se zmenšují.
Posledních deset let patří mezi klimaticky nejvíc anomální roky několika posledních staletí. Srovnáme-li úbytky či nárůsty srážek na všech osídlených kontinentech s dlouhodobým průměrem, pak množství vody, které příroda přidala či sebrala lidem, zhruba odpovídá zahraničnímu obchodu s virtuální vodou. Situace však není tak zlá, jak na první pohled vypadá - velké množství virtuální vody směřuje v podobě potravinové pomoci do subsaharské Afriky, kde poněkud vyrovnává suché roky. Na druhou stranu zemědělské oblasti Spojených států, které do značné míry závisí na podzemní vodě, vyvážejí s vidinou krátkodobého zisku víc virtuální vody, než si mohou dlouhodobě dovolit.
Případ virtuální vody klade jednu důležitou otázku: jaké všechny virtuální veličiny se vlastně skrývají za mezinárodním obchodem? Dětská práce, zaměstnanost a sociální smír nebo naopak vykořisťování chudých Číňanů ve vnitrozemí? Dovážím lidské štěstí anebo neštěstí? Ničím cizí zemi nebo jí pomáhám?
Slušné či své pověsti dbalé zahraniční firmy si pomalu a váhavě dávají vypracovat ekologické a sociální audity svých výrobků, aby měly představu, co vlastně způsobují. Mytický Televizorov to měl jednodušší, přenášel obraz na krátkou vzdálenost a věděl, že nakonec v původní místnosti bude o ozdobu méně a v druhé o obraz více. Nejspíš nejsme ani nijak zvlášť necitelní, ani krutí, jen se někde v České Lípě při koupi vietnamských cviček těžko odhaduje, jaký má tento čin dopad ve vesnici na předměstí Hanoje. Lhostejnost je nakonec jen funkcí vzdálenosti.
