20. dubna  2006  rubrika: Ranní úvaha

Jak praotec Senegal na Milešovku vylezl

Letokruhy - Foto: Jan Rosenauer

LetokruhyFoto: Jan Rosenauer

Archeologické prameny a byzantské rukopisy se vcelku shodují na tom, že Slované přišli do Čech v průběhu 6. století ve dvou velkých vlnách. Ačkoli se o tom moc nemluví, je slovanská migrace znepokojivý jev. Odehrála se totiž v období velké klimatické změny a zároveň pandemie. Tedy v prostředí, o kterém i my, Slované 21. století, začínáme mluvit stále častěji. Jaké poučení nám tedy nabízí historie?

Jeden z nejlepších způsobů, jak rozeznat klimatické změny, je počítání letokruhů u stromů. Klimaticky příznivé roky vytvářejí široké letokruhy, ale studené či suché roky je všelijak proměňují a zužují takovým způsobem, že specialisté dokáží odhadnout i průběh jednotlivých ročních období. 

Léta 535 a 536 po Kristu patřila mezi nejhorší roky celého tisíciletí. Osmnáct měsíců bylo slunce zastíněno, takže - jak napsal římský spisovatel Procopius - se slunce podobalo měsíci. Lidé byli vystrašeni, že slunce už nikdy nebude normálně svítit. Chaotické klima pak panovalo další dvě desetiletí. 

V tomto období padla Perská i Západořímská říše. V Mezopotámii hustě sněžilo a v Číně "pršel z oblohy žlutý prach". Jižní Amerika prožívala suché roky a na některých lokalitách v Severní Americe se mezi roky 536 a 559 téměř neobjevují normální letokruhy. 

A bylo ještě hůř. Byzantskou říši postihl kolem roku 541 obrovský mor, ve kterém zahynula v některých provinciích až polovina populace. Císař Justinián nařídil vykopat několik masových hrobů, z nichž každý mohl pojmout 70 tisíc mrtvol. Hrůz bylo bez konce. 

Není jasné, co bylo prvotní příčinou klimatické katastrofy - jestli nějaký velký vulkanický výbuch anebo pád meteoritu či průlet země oblakem meziplanetárního prachu. V každém případě se však jednalo o globální změnu, která zasáhla většinu civilizací té doby. 

Poněkud jasnější byla příčina morové rány. Ve východní Africe, odkud byzantské loďstvo přiváželo tolik žádanou slonovinu, existují přirozená ohniska moru vázaná na blechy, které žijí na malých hlodavcích. Když přijde sucho, soustřeďují se zvířata na malé plochy v okolí stálých zdrojů vody. Tím dojde doslova k promoření hlodavčí populace. Pak se klima vrátí do normálního stavu a hlodavci se začnou množit mnohem rychleji než jejich predátoři a přirozené morové ohnisko se rozšíří. Mor byl zavlečen na byzantskou loď a odtud do egyptského přístavu Pelusium, který byl překládací stanicí obchodu se slonovinou. Tady morová rána začala a rychle se rozšířila do celé středomořské oblasti. To se ale už daly na pochod turko-tatarské kmeny ohrožené suchem. Nastal velký pohyb připomínající domino, ve kterém na sebe národy narážejí a posouvají se za pící a vláhou do vylidněných oblastí Evropy. A někde v té mohutné trmě-vrmě se na Řípu vynořil praotec Čech a víceméně mimoděk založil něco, z čeho se pak vyvinulo české království. 

A teď tu máme současnost: globální klimatické změny, dálkový obchod směřující do všech "morových" oblastí, milionovou migraci a různé podivné nemoci, o kterých nikdo dřív neslyšel - jako AIDS, SARS a ptačí chřipku. 

Silueta Milešovky a věže nad Vlastislaví na jižním okraji Českého středohoří u Lovosic - Foto: Jan Rosenauer

Silueta Milešovky a věže nad Vlastislaví na jižním okraji Českého středohoří u LovosicFoto: Jan Rosenauer

Pokud bychom takto rozehranou, velmi vážnou civilizační partii chtěli nějak odlehčit - můžeme citovat černošský zakladatelský mýtus o tom, jak někdy kolem roku 2300 starého letopočtu vylezl praotec Senegal na ruiny klimatické stanice na Milešovce, rozhlédl se a řekl: Je to země trochu začouzená, vraky aut oplývající, ale co naplat - na západ do Germánie nemůžeme, tu už obsadili zuřiví Mauretáni. A z východu od Velké Hané se na nás tlačí Mongolové, tož zůstaneme tady, chaso jedna africká!  

Autor:  Václav Cílek
Pořad: Ranní úvaha  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: všední dny 6:50  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 4. srpna  2017 v 06:50     Audio  rubrika: Ranní úvaha

    O historické chvíli

    Zdál se mi tuhle zvláštní sen. Starověký Seneca v něm zaléval zahradu. A ne jen tak nějakou. Byla to moje zahrada. Hodně mě to překvapilo, protože patřím k obdivovatelům Senecovým. Byl to podle mě vynikající myslitel,...

     
  • 30. července  2017 v 06:50       rubrika: Ranní úvaha

    Fantastický cestopis

    Osud tomu chtěl, že jsem nikdy v životě nebyl v Brně. No dobře, párkrát jsem se sice v Brně na skok ocitl, ale žádný skutečný pobyt to nebyl. Vlastně jsem o tom místě nic nevěděl. O existenci Brna jsem tedy věděl a...

     
  • 13. července  2017 v 06:50       rubrika: Ranní úvaha

    O lodi a krasohledu

    Kdybych se mohl zázračně vrátit do dětství, rád bych se na chvíli ocitl na půdě našeho starého domu. V ruce bych držel zašlý krasohled, neboli kaleidoskop, přikládal bych si ho k oku a zkoumal pestré obrazce. Ta věcička...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace