3. dubna  2008  rubrika: Ranní úvaha

Země snivců

S knihami je to podobné jako s událostmi: člověk si většinou vybaví, kdy a kde se dozvěděl o nějaké převratné události, s kým v té chvíli zrovna mluvil a co dělal. Podobně si u knih, které nás výrazně poznamenají, často pamatujeme, za jakých okolností jsme je četli poprvé. Jenže u Země snivců Afreda Kubina jsem to měla jinak. Bývala to v sedmdesátých letech takřka kultovní kniha společnosti, ve které jsem se pohybovala, ale pořád se stěhovala od jednoho k druhému. Skoro každý si pamatoval, komu ji půjčil a kdo mu ji nevrátil, ale nikdo si neuměl nebo nechtěl vzpomenout, kde vlastně ten jeho exemplář právě je. Jako by fyzická existence knihy nějak tajemně souznívala s jejím obsahem. Sama jsem, pokud si vzpomínám, měla postupně tři různé Země snivců, které jsem si vypůjčila od různých lidí a nevrátila je, ale kam se poděly, to už nevím.

Rakušan Alfred Kubin nebyl spisovatel, nýbrž kreslíř a ilustrátor a pocházel z Litoměřic. Knihu napsal jen jedinou, právě Zemi snivců, a je to dílo fantaskní a magické. Neodolám, aby neocitovala aspoň pár vět: 

"Za těchto časů těšil se můj starý profesor velké úctě. Konal veřejné přednášky a učil snivce rozeznávat nebezpečné šelmy od neškodných. Vyzbrojen starobylou ručnicí bloudil již od časného rána uprostřed gazelích stád, divokých vepřů a svišťů a náruživě holdoval lovu. Ale zvířata si brzy zvykla na podivného obrýleného střelce a milovala starého pána. Jeho puška zato působila na oknech tolik škod, že mu musila být opět odebrána."  

Tento groteskní minipříběh se stejně jako obrovské množství dalších odehrál v tajemném městě Perla ve Snové říši, o které celá kniha vypráví. Vládce a stvořitel země snivců Klaus Patera založil svou říši hluboko v Asii, a město Perla dal vybudovat z domů převezených za tím účelem z Evropy. Obyvatelé Snové říše jsou pečlivě vybráni z lidí, kteří mají bohatý vnitřní život. V době, kdy je tam vypravěč příběhu pozván a přijíždí, je už Perla městem rozkladu a rozpadu, a zvířata, která ji postupně ovládají, představují jen část úpadku - mění a rozpadají se i domy a lidé, všechno podléhá záhadnému a zjevně neodvratnému procesu zmaru. 

Kubinův pozoruhodný román o zániku Snové říše pochází z roku 1909, tedy z doby před první světovou válkou, a jistě tenkrát musel působit jako děsivá vize. Autor psal německy a v němčině se kniha jmenuje Die andere Seite, druhá strana, druhý břeh. Věhlasu se však Země snivců dočkala až po druhé světové válce, kdy hrůzy, jež potkávají snivce v Perle, vybledly před hrůzami, které Evropané zažili na vlastní kůži. Fantaskní a bizarní obraz zkázy jako by přestal být produktem vznícené obrazotvornosti, jako by se z něj stala temná předtucha věcí příštích. Ve skutečnosti v mnohém připomíná Kubinovy kresby - stejně smělé konstrukce, neodbytně působící na divákovu představivost, podobně pochmurné a děsivé. Země snivců má však poloh mnoho, a tak na závěr ocituji ještě několik Kubinových slov. 

"Vypráví-li nám někdo o věci, která je zázračná a velmi se liší od každodenních všedností, zůstává v nás vždycky nevyřešená pochybnost. A je to tak správné. Neboť jinak bychom byli zábavným objektem pro každého dobrého vypravěče nebo kteréhokoli podvodníka."  

 

Ranní úvaha P. Šustrové (díl 4/20) - Vražda potřebuje reklamu

Vložit na svůj web

Pořad: Ranní úvaha  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: všední dny 6:50  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 24. června  2016 v 6::0     Audio  rubrika: Ranní úvaha

    O zdi a modlitbách

    Kdyby kamení mohlo mluvit, slyšeli bychom spoustu příběhů. Cosi takového jsem si říkal v Jeruzalémě, když jsem se blížil k západní zdi, které se u nás někdy říká „zeď nářků“. Slunce svítilo, ale nebylo zničující vedro,...

     
  • 23. června  2016 v 6::0     Audio  rubrika: Ranní úvaha

    O vůni tabáku

    Kdysi tam byl sklad tabáku. Museli jste vejít z ulice, dát se průchodem do zahrady, kde jste narazili na přízemní stavení, jež nebylo pohledné, spíš tak nějak zastrčené mezi okolními domy. Když se sklad tabáku přestěhoval...

     
  • 22. června  2016 v 6::0     Audio  rubrika: Ranní úvaha

    O dobré víře

    Náboženství nejsou věčná. Mohou vyhynout jako dynosauři, nezbyde po nich památka. Přesněji řečeno, zbydou po nich pozůstatky, podobné kostrám prehistorických tvorů. Zůstanou úlomky, ze kterých si pracně utváříme představu,...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace