Země snivců

3. duben 2008

S knihami je to podobné jako s událostmi: člověk si většinou vybaví, kdy a kde se dozvěděl o nějaké převratné události, s kým v té chvíli zrovna mluvil a co dělal. Podobně si u knih, které nás výrazně poznamenají, často pamatujeme, za jakých okolností jsme je četli poprvé. Jenže u Země snivců Afreda Kubina jsem to měla jinak. Bývala to v sedmdesátých letech takřka kultovní kniha společnosti, ve které jsem se pohybovala, ale pořád se stěhovala od jednoho k druhému. Skoro každý si pamatoval, komu ji půjčil a kdo mu ji nevrátil, ale nikdo si neuměl nebo nechtěl vzpomenout, kde vlastně ten jeho exemplář právě je. Jako by fyzická existence knihy nějak tajemně souznívala s jejím obsahem. Sama jsem, pokud si vzpomínám, měla postupně tři různé Země snivců, které jsem si vypůjčila od různých lidí a nevrátila je, ale kam se poděly, to už nevím.

Rakušan Alfred Kubin nebyl spisovatel, nýbrž kreslíř a ilustrátor a pocházel z Litoměřic. Knihu napsal jen jedinou, právě Zemi snivců, a je to dílo fantaskní a magické. Neodolám, aby neocitovala aspoň pár vět:

"Za těchto časů těšil se můj starý profesor velké úctě. Konal veřejné přednášky a učil snivce rozeznávat nebezpečné šelmy od neškodných. Vyzbrojen starobylou ručnicí bloudil již od časného rána uprostřed gazelích stád, divokých vepřů a svišťů a náruživě holdoval lovu. Ale zvířata si brzy zvykla na podivného obrýleného střelce a milovala starého pána. Jeho puška zato působila na oknech tolik škod, že mu musila být opět odebrána."

Tento groteskní minipříběh se stejně jako obrovské množství dalších odehrál v tajemném městě Perla ve Snové říši, o které celá kniha vypráví. Vládce a stvořitel země snivců Klaus Patera založil svou říši hluboko v Asii, a město Perla dal vybudovat z domů převezených za tím účelem z Evropy. Obyvatelé Snové říše jsou pečlivě vybráni z lidí, kteří mají bohatý vnitřní život. V době, kdy je tam vypravěč příběhu pozván a přijíždí, je už Perla městem rozkladu a rozpadu, a zvířata, která ji postupně ovládají, představují jen část úpadku - mění a rozpadají se i domy a lidé, všechno podléhá záhadnému a zjevně neodvratnému procesu zmaru.

Kubinův pozoruhodný román o zániku Snové říše pochází z roku 1909, tedy z doby před první světovou válkou, a jistě tenkrát musel působit jako děsivá vize. Autor psal německy a v němčině se kniha jmenuje Die andere Seite, druhá strana, druhý břeh. Věhlasu se však Země snivců dočkala až po druhé světové válce, kdy hrůzy, jež potkávají snivce v Perle, vybledly před hrůzami, které Evropané zažili na vlastní kůži. Fantaskní a bizarní obraz zkázy jako by přestal být produktem vznícené obrazotvornosti, jako by se z něj stala temná předtucha věcí příštích. Ve skutečnosti v mnohém připomíná Kubinovy kresby - stejně smělé konstrukce, neodbytně působící na divákovu představivost, podobně pochmurné a děsivé. Země snivců má však poloh mnoho, a tak na závěr ocituji ještě několik Kubinových slov.

"Vypráví-li nám někdo o věci, která je zázračná a velmi se liší od každodenních všedností, zůstává v nás vždycky nevyřešená pochybnost. A je to tak správné. Neboť jinak bychom byli zábavným objektem pro každého dobrého vypravěče nebo kteréhokoli podvodníka."

autor: Petruška Šustrová
Spustit audio