Rozbít minulost a začít od začátku (Josef Božek)
Syn českého mlynáře na Těšínsku přišel do Prahy pěšky, s modelem stroje na postřihování sukna v rukou. V Praze svou zručnost a technické nadání ještě zdokonalil hodinářským studiem. Hledal, zkoumal, vymýšlel, sestavoval různé stroje, velkým vynálezem byly jeho protézy. A pak jeho parní stroj. V Královské oboře na rybníku připravil pro veřejnost velkou podívanou: chystal se předvést první paroloď v Česku. Veškeré náklady a dluhy, které mu tímto výzkumem vznikly, mělo uhradit vstupné z této podívané. Stačila však nenadálá průtrž mračen, Josef Božek, protože právě o něm je řeč, se musel pořádně otáčet, aby zachránil aspoň svůj vynález, a zatím mu někdo ukradl veškeré peníze. Vodu deště vystřídaly slzy bolesti a vzteku. Rozbil svůj vodní vůz, a již nikdy se k němu nevrátil.
Přesto však nelenil a nezanevřel na svět. Věnoval se stavbě hodin a mimo jiné právě od něho pocházely hodiny pro pražské Klementinum, které sloužily až do roku 1984, zatímco jejich autor byl na pražských Olšanech pohřben již roku 1835.
Máme a žijeme své sny i představy, věnujeme jim čas i prostředky. Mermomocí a někdy za každou cenu se snažíme zrealizovat i to, co je nad naše síly. Jdeme za tím sveřepě, vracíme se k tomu a cyklicky se pokoušíme o naplnění toho, co zatím zůstalo pouze v myšlenkách či na papíru.
Závidíme těm, co své sny naplnili, kterým se povedlo uskutečnit i to, o čem se nám někdy může opravdu pouze zdát. Lidé vysílají do soutěží krásy anebo talentů své děti, vnoučata, anebo i sebe sama, aby se přesvědčili o tom, že se osud k nim neotočil zády a že možná později, v starším věku, si někdo všimne toho, co v nich dřímá, co umějí anebo co by jednoduše rádi…
Jsme tvorové, kteří dokážou přemýšlet nejen ve světě reálných možností, ale i těch, které jsou pouze v našem virtuálním světě. Je krásné a užitečné mít sny a představy, protože pouze snahou o jejich naplnění může dojít k jejich realizaci. Nicméně patří k dovednosti moudrého člověka, aby dokázal zvážit, zda to, o čem po nocích či ve svých volných chvílích snívá, je vůbec v jeho moci a v jeho schopnostech.
Jsou lidé, kteří se celý život pachtí po něčem, co nikdy nenaplní. A mezitím jim běží čas, kdy mohou plnit nejen své nereálné představy, ale pomoct naplnit sny jiných. Protože často právě tehdy, když v lásce a s láskou registrujeme kolem sebe jiné toužící a snící lidi, začínáme naplňovat i svůj vlastní sen o štěstí. To největší, životní, totiž není pouze v dosažení svého cíle, ale v tom, že jsme jako lidé během svého života dovedli někoho jiného udělat šťastným. Najít to, co uspokojí touhu a splní sen někoho kolem nás.
I to je někdy dostatečný důvod k tomu, abychom ještě dnes uměli zastavit čas, rozbít svou promarněnou minulost, v níž nenacházíme nic prospěšného a dobrého pro jiné, a začít žít tak, aby se jednou nad naším hrobem někdo sklonil a poděkoval. Že jsme pro něj něco znamenali, že jsme mu něco předali. Anebo mu pomohli k tomu, aby v jeho životě bylo aspoň o trochu více světla, naděje, víry, lásky. Či obyčejného úsměvu.
