Antika a lidská potrava

Roberto Bompiani: Římská hostinaFoto:  The J. Paul Getty Museum

U Řeků a později i u Římanů, tam ovšem méně, se řídila potrava jednak geografickými podmínkami a jednak ročními obdobími. I zde má jídlo význam kultický, ale daleko méně.

Podle nejstarší řecké tradice se jedlo třikrát denně: ráno, v poledne potom a večer. Později byl tento zvyk zachován, ale jídla se poněkud měnila ve své struktuře. Ráno se obvykle jedlo pečivo máčené ve víně, v poledne se pak jedla přesnídávka a hlavní jídlo bylo posunuto na večer. Strava byla velmi pestrá: hovězí, vepřové, zvěřina, ryby – zde neplatila žádná kultická omezení. Jedli se i různé plody, míchala se těsta z obilovin, konzumovaly se také luštěniny. Vejce se jedla od 4. století před Kristem a tento zvyk přišel zjevně z Orientu. Z Orientu se dovážela také různá jídla do té doby v řeckých státech neznámá. Byla to jednak drůbež, jednak ovoce – granátová jablka, ořechy, mandle a rýže. Někdy v této době se začala jídla také upravovat na oleji. Začala se také upravovat zelenina, konzervovat olivy – ponejprv nasolením. 

Zachovala se nám některá zajímavá kuchařská díla, která bychom mohli srovnat s dnešními kuchařskými knihami. V polovině třetího století před Kristem vznikl spis, který se jmenuje Halieutica, což je návod k chytání ryb a k jejich kuchyňské úpravě. Podobně Chrisi post Ianni napsal recepty v 1. stol. před Kristem, jak péct jemné pečivo. 

Stravovací zvyky Římanů byly podobné. Kulturní vývoj Říma byl ve všech oblastech Řeckem ovlivněn. Postupem času také u Římanů se hlavní jídlo posunulo k večeru a v poledne se podávala pouze přesnídávka. Od nejstarších dob byla základní potravinou moučná kaše. Jedli také luštěniny, zeleninu, sýry, ovoce. V jistém smyslu byla jejich strava pestřejší než řecká, ale musíme si uvědomit, že jde také o pozdější dobu. Chleba se pekl doma, ale už ve druhém století před Kristem jsou doloženy veřejné pekárny. Obchod s Orientem znamenal obohacení o koření. 

Po dlouhou dobu byla příprava jídel co nejjednodušší. Později se vyvinulo bohaté kuchařské umění. Zachoval se spisek O kuchařském umění datovaný do prvního století po Kristu. Ve skutečnosti se jedná zřejmě o pozdější kompilát. Bylo dokázáno, že terminologie i recepty jsou většinou řecké, ale jsou tu i osobitá římská specifika – různé paštiky, ragů. Maso se vařilo a upravovalo s omáčkami. Při přípravě masa byl používán mimo jiné i med. Maso i vnitřnosti se také nakládaly. 

Z oblasti sociální je známo, že jídlo se podávalo v jedné místnosti, ale ne u jednoho stolu. Pán domu byl na čelném místě. Zatímco Řekové u jídla většinou leželi – je to vliv Orientu, v Římě se původně sedělo. Teprve od 3. století začali římští mužové napodobovat řecké zvyky a také u jídla leželi. Ženy směly však u jídla ležet až koncem prvního století před Kristem. 

V klasickém antickém světě hraje jídlo méně důležitou úlohu než v Orientu, tedy kultickou. Ale ta není také zcela vyloučena. Po vzoru orientálním se konali při obzvláště významných událostech také velké hostiny, které měly zpečetit významnou událost. Pozdější vývoj však vzhledem k dominantnímu křesťanství spíše staví na kulinářské tradici židovské a orientální, než na klasické antice. Ta hraje v této oblasti úlohu spíše instrumentální.