Co ze zásad stravování našich předků přežilo?

Pravoslavné sestry v Rumunsku připravují postní jídloFoto: Jana Šustová

Něco z toho přetrvávalo až do nedávné doby, např. v myslivosti z uloveného zvířete patřily vnitřnosti lovci, i když ulovenou zvěř musel lovec odevzdat – původně vlastníku pozemku, později provozovateli honitby.

Podobně je to s nápoji. Středověké pivo se lišilo od piva starověkého, které bylo mj. známé již před několika tisíci lety, a ještě více od piva novověkého. O pivu upravovaném různými plyny ve dvacátém století už vůbec nemluvě. Víno a šťávy také prodělaly svůj vývoj. 

Dá se ve stručnosti říci, že nápoje obecně byly hodně závislé na užívání konzervačních technik a známosti či neznámosti exotických bylin majících konzervační účinky. Daleko více ovšem měly vliv konzervační techniky na potraviny obecně. Teprve druhá polovina 20. století přinesla v tomto ohledu naprostou revoluci. 

A nejde jen o tyto techniky. Jedná se také o moderní velkochovy a farmy, kde je možno pěstovat ve velkém potraviny a další věci. Jíme méně zvěřiny a když už zvěřinu jíme, jedná se o zvěřinu umělých velkochovů. Rovněž ryby již většinou nepocházejí z divoké přírody, ale také z umělých chovů. Problém je, že přirozené zdroje nestačí, aby uživily planetu. Proto také dochází k různým úpravám genetickým. To je ale už dost velký zásah do přirozeného potravinového řetězce. 

Dnešní člověk nepřikládá většinou jídlu žádný duchovní význam. Žádné pospolité stolování, žádná smlouva mezi Bohem a lidmi a mezi lidmi navzájem. Pouhé účelové nasycení. Je to zjevně málo. Je samozřejmé, že skladba našeho jídla bude jiná, než před staletími, že budou jiné i doby jídla. Co by se však rozpadat nemělo a co se fakticky rozpadlo, je ono společenství stolu. Rodina, která se například nejen o svátcích ke společnému stolu schází, má daleko větší soudržnost a možnost odolávat různým nebezpečím doby, o soudržnosti náboženské už vůbec ani nemluvě. 

Ze stravovacích návyků našich předků bychom si měli vzít příklad ještě v jedné věci – z času, který jídlu věnovali. Všeobecná nervozita, s jakou hltáme svůj oběd v kantýně či v Macdonaldu, neprospěje ani našemu zdraví, ani našemu beztak již zmrzačenému duchovnímu životu.