30. července  2017 v 06:50  rubrika: Ranní úvaha

Fantastický cestopis

Hrad Špilberk - Foto: Jakub Hritz

Hrad ŠpilberkFoto: Jakub Hritz

Osud tomu chtěl, že jsem nikdy v životě nebyl v Brně. No dobře, párkrát jsem se sice v Brně na skok ocitl, ale žádný skutečný pobyt to nebyl. Vlastně jsem o tom místě nic nevěděl. O existenci Brna jsem tedy věděl a naprosto jsem o této existenci nepochyboval, ale stejně tak nepochybuji o Galapágách či měsících Saturnu, ačkoli o nich vím málo, skoro nic.

 

O Brně jsem sice často slýchával stěží uvěřitelné historky či uštěpačné poznámky, ale ty může člověk v Praze v tomto nakynutém maloměstě slyšet o lecčem a o leckom. A teď si onen zmiňovaný Osud usmyslel, že strávím celé dva jarní měsíce zkoušením v divadle Husa na provázku – už ten název?! – ve městě, které má na hlavním náměstí hodiny, ke kterým je třeba návod! (Mně tedy ten návod k určení času nepomohl, ale já prostě neumím číst návody…)  

Cestovatel, který se vydává do exotického neznáma, musí mít pro strach uděláno a tak jsem se vybavil odvahou, odhodláním a odbornou literaturou, kterou mohu doporučit i peciválům, kteří cestu do Brna nepodniknou. První knihou samozřejmě byla publikace Praha a Brno Jiřího Sádla. Doktor Sádlo je botanik, Žižkovák, ironik a skvělý spisovatel. Jako průvodce se jeho kniha asi použít nedá, ale čtení je to výborné.  

BRNOX – Průvodce brněnským Bronxem Kateřiny Šedé - Foto: Barbora Linková

BRNOX – Průvodce brněnským Bronxem Kateřiny ŠedéFoto: Barbora Linková

Skutečného průvodce jsem našel v knize Kateřiny Šedé Brnox. Autorka je slavná výtvarnice, která vystavovala v Tate Modern a za Brnox dostala Magnesii Literu. Kniha je průvodcem po Cejlu, brněnském Bronxu, sociálně vyloučené lokalitě pár minut chůze z centra a dá se prohlížet, číst, ale poslouží dobře i jako skutečný bedekr. Chodil jsem podle ní a viděl to, co bych bez ní přehlédl. Díky.  

Pak už to šlo ráz na ráz: Brno moderní, kniha o architektuře od Renaty Vrábelové, Petry Svobodové a Vladimíra Šlapety, která určovala většinu mých procházek a jako dezert jsem si dopřál skandálního tzv. Autentického průvodce – vydaného brněnským infocentrem, jehož některé listy musely být na příkaz shora slepeny a na přelepce stojí, že tyto stránky otevírá čtenář jen na vlastní nebezpečí! To, Praho, tak hrdá na svoji mystiku, koukáš! Průvodce se zalepenými stránkami – to je jak od Umberta Eca!  

Církevní objekt v Brně na Petrově - Foto: Jana Šustová

Církevní objekt v Brně na PetrověFoto: Jana Šustová

A koukal jsem i já, možná špatně, asi jsem něco přehlédl nebo nechtěl vidět, jak to tak při takovém jarním zamilování bývá, ale viděl jsem krásné čisté město, žádnou špínu a prach a rozbité, asfaltem záplatované chodníky, žádné přetékající odpadkové koše, víš, Praho.  

Viděl jsem a navštívil spoustu dobrých restaurací a hospod – nikde se nekouřilo a na kráse ani hospodském koloritu jim to tedy neubralo – žádný pivní Disneyland, víš Praho, Disneyland ve kterém si na každém rohu můžeš dát leda tak pečené vepřové koleno, to v Brně se jí rozmanitěji, heč. (I když, buďme spravedliví, trdelníku, této maďarské pomstě za Trianon, ani Brno neuniklo a i v mém brněnském okouzlení je mi jasné, že s tím nádražím se fakt něco musí udělat, protože koukat se z Petrova na krajinu autobazarů je zarmucující).  

Ale přesto se nemohu ubránit pocitu pro Pražáka poněkud zahanbujícímu – Brno je přátelštější než Praha, pohostinnější a čistší. Neviděl jsem v jeho centru řadu let mrtvý a chátrající blok historických domů, jako tomu je v Rytířské ulici, dvě minuty od Staroměstského náměstí (a leckde jinde – například nádraží Vyšehrad! – to je zločin v přímém přenosu…); viděl jsem tam krásné nové divadlo v Orlí ulici, ale v Praze jsem neviděl stát Národní knihovnu…. (ať již podle návrhu architekta Kaplického či podle jiného, Národní knihovna prostě není a nebude...) Stejně jako není a nebude (alespoň ne za mého života) funkční spojení s letištěm.  

Ale zato mne těší, že jestli se ještě někdy v životě podívám do Brna, můžu si tam schladit hlavu v krásném koupališti na Kraví hoře a odtud spílat Praze, kterou mám tak rád a která se sice nevyrovná Brnu, ale za to má metro do Letňan. Jen tak dál, otcové města. A do Brna moc nejezděte, ať mi ho nezkazíte!  

A i ten orloj na náměstí Svobody jsem si nakonec vyložil jako svérázné vyjádření sebeironie Brňanů… 

Autor:  Michal Dočekal
Pořad: Ranní úvaha  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: všední dny 6:50  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 4. srpna  2017 v 06:50     Audio  rubrika: Ranní úvaha

    O historické chvíli

    Zdál se mi tuhle zvláštní sen. Starověký Seneca v něm zaléval zahradu. A ne jen tak nějakou. Byla to moje zahrada. Hodně mě to překvapilo, protože patřím k obdivovatelům Senecovým. Byl to podle mě vynikající myslitel,...

     
  • 13. července  2017 v 06:50       rubrika: Ranní úvaha

    O lodi a krasohledu

    Kdybych se mohl zázračně vrátit do dětství, rád bych se na chvíli ocitl na půdě našeho starého domu. V ruce bych držel zašlý krasohled, neboli kaleidoskop, přikládal bych si ho k oku a zkoumal pestré obrazce. Ta věcička...

     
  • 30. června  2017 v 06:50     Audio  rubrika: Ranní úvaha

    Učebnice

    Bývaly to ty dlouhé dny před začátkem prázdnin, plné těšení a prohnípaných minut, protože už se neučilo, známky byla uzavřené a zbývalo jen ten pytel blech udržet ještě pár chvil v relativní kázni. A tak si silněji...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace