Jak anglický ateista píše o Ježíšovi pro mimozemšťany
Na konci září má u nás vyjít kniha ve Skotsku žijícího autora Michela Fabera, která se jmenuje Kniha zvláštních nových věcí. Faber sám sebe označuje za ateistu, ale dotýká se tu témat, která jsou skoro teologická.
Jeho příběh popisuje setkání misionáře Petera Leigha s mimozemskou civilizací ve vzdálené galaxii, kam je vyslán, aby se staral a potřeby tamního sboru. Mimozemšťané se totiž obrátili a potřebují pastýře.
Peter se rozhoduje, že bude co nejvíce žít po boku zvláštních cizích bytostí, které tělem připomínají člověka, ale mají podivné tváře, které se lidským nepodobají. Podle jejich Osady jim Peter říká Oázané. Název románu Kniha zvláštních nových věcí znamená vlastně Bibli, protože tak jí tam říkají.
Román navozuje řadu otázek. Co je lidská víra? Jak se dá přeložit do jiného jazyka a kultury? Jak říká jedna zahraniční recenze: „Když Peter slyší Boha, jak k němu mluví, je to jeho superego, nevědomí nebo skutečný boží hlas? Co může tento příběh o hříchu a odpuštění říci mimozemšťanům, kteří nemají žádný skutečný pojem hříchu? A pokud náboženství natolik vzdálíte od jeho kontextu, z kterého vyrůstá, znamená ještě pořád to samé?“
Jak mluvit o beráncích a rybách, když na planetě nic takového není? Jak vysvětlit Oázanům, že může velká ryba vyvrhnout na moři Jonáše, když neznají moře? A hlavně se zdá, že Oázané neznají ani nic jako hřích, takže k čemu potřebují náboženství? Zdá se, že posledním důvodem může být smrt, které se živé bytosti bojí, vědomě, nebo instinktivně.
Tyto „mimozemské“ problémy s akomodací či přizpůsobením známe z historie misií, narazili na ně už před staletími jezuité v Číně a Indii. Vyřešit problémy s „přeložením“ obsahu jakéhokoli náboženství do jiné kultury je dost komplikované i dnes. Je to problém i jen tam, kde jde o vlastní kulturu, ale jinou dobu, jak ukazuje řada fundamentalismů všech myšlenkových směrů. V 21. století je jich víc, než jsme kdysi tušili.
Kniha zvláštních nových věcí není o mimozemšťanech, stejně jako Ze života hmyzu Karla Čapka není o hmyzu. Je to samozřejmě kniha o lidech a jejich hledání a otázkách. Překládat do cizí kultury náš vlastní obsah je problém nejen pro náboženství. Jak máme druhým vyložit pojmy, jako je svoboda a demokracie a práva člověka? Zatím se to nedaří. Druhá strana má pocit, že jim bereme jejich specifika a chceme je vlastně zotročit.
Stojíme před stejně těžkým úkolem, jako kdysi misionáři v době zámořských objevů a jako jednou budeme stát před mimozemskými civilizacemi. Měli bychom to tedy na Zemi včas natrénovat.
