Josef Franta Šumavský
Člověk s nutkáním velet nosívá v tornistře maršálskou hůl. Pokud já něco podobného v torně, tedy v kabeli visící přes rameno mám, pak je to hůl tulácká, která zatím čeká na příležitost, až její majitel bude mít čas. Možná se obává, abych ještě mohl chodit.
Kéž bych na tom byl tak, jako bývalý starosta Klatov a středoškolský učitel Karel Mráz, který na našich společných výpravách Chudenickem za účelem natáčení chodí pořád svižně.
Na cestě z Chudenic do Klatov míjeli jsme Poleň, u ní je osada Poleňka. Několik starých statků, v nichž žije jen nemnoho domorodých obyvatel. Od statků pouze chalupářských je snadno rozpoznáte - po dvoře běhají slepice, za ohradou skřehotají, nebo co to dělají, krůty, slyšíme štěkot psů. Karel Mráz vyčetl z archivních dokumentů, že někdy koncem 19. století byla na jednom ze statků odhalena pamětní deska Josefa Franty Šumavského, obrozeneckého spisovatele, filologa a slovníkáře. Chtěli jsme zjistit, kde deska je. Během pěti minut jsme prošli osadu křížem krážem, avšak na dům s deskou jsme nepřišli. Vešli jsme i do některých dvorů, kde kromě dobytka nikdo nebyl. Reportér se nevzdává, v nouzi dokáže natočit i s krůtami: Tak kde se tu narodil národní buditel? Nakonec Karel Mráz narazil na starší paní, která věděla, kde deska bývala: Na návsi na domě s nově vyzděným neomítaným štítem, je tam i výklenek.
Vrátka vyvalená, štít sice nově vyzděný, ale chalupa stará. Zuřivý štěkot uvázaného psa. Tlučeme na dveře, po chvíli vychází muž, mírně se klátící: "Desku sundal táta někdy v roce 1968, když přezdíval štít. Pak už jsme ji tam nedali, za komunistů o to ani nikdo nestál," praví přívětivě. "Kde deska je?" "Někde ve slámě ve stodole." "Můžeme ji vidět?" "Dyť je to jenom kus kamene," váhá muž, ale nakonec se nechá přemluvit. "Stodolu mi shodil vichr Kyril," šátrá muž rukama v tlející slámě, a za chvíli vskutku vytahuje desku, "no jak jsem řek, kus šutru". Je mramorová, jako by přeťatá bílou žílou, s klínovitě vysekaným písmem, kdysi zlaceným. Josef Franta Šumavský se tu narodil v roce 1796. Karel Mráz pohotově vyřizuje s majitelem, aby desku přenechal Klatovskému muzeu. Velkorysý muž souhlasí. Radujeme se a mě do nohy kousne pes.
Nohu mi ošetřili na infekční klinice, kde jsem se dozvěděl i další radostnou zprávu: Od roku 2002 se na celém Klatovsku nevyskytuje vzteklina!
