Mohamedova kočka
Při dnešní nevalné pověsti proroka Mohameda by se zdálo, že všechny živé bytosti kolem něj se musely neustále nacházet ve stavu trvalé nejistoty, co zase bude. Historie ale odhalila, že Mohamed měl rád kočky.
Na Blízkém východě bývaly kočky oceňovány už od starověku, což přešlo do i do islámu. Kočka domácí je v islámu uctívané zvíře, které je obdivováno pro svou čistotnost. Podle islámské tradice, jak je uložena v hadísech, vyprávěních a výrocích proroka, Mohamed zakázal pronásledování a zabíjení koček.
Jeden z Mohamedových druhů byl nazýván Otec koťat, protože jednou viděl malou kočku, jak se pokouší u zdi ukrýt před sluncem. Vzal kočku do rukávu a nosil ji tam, aby ji před žárem slunce uchránil.
Tentýž muž tvrdil, že slyšel Mohameda, jak říká, že jedna žena přišla do pekla, protože nechala vyhladovět koťata a nedala jim ani žádnou vodu. Mohamedova žena Aiša to ale zpochybňovala.
Další vyprávění ale hovoří o Mohamedovi a kočkách poměrně často. Podle jednoho příběhu kočka zachránila prorokovi život, když zabránila jedovatému hadovi, aby ho kousl. Jiná historka zase líčí, jak kočka usnula na prorokově rukávu v nevhodný okamžik, když muž potřeboval odejít na modlitbu. Aby kočku nemusel budit, rukáv si uřízl a šel bez něj.
Psi v islámu takové štěstí nemají. Tradice o nich nemluví hezky a bude lepší do toho teď nevrtat, aby se antiislamismus ještě nerozšířil o řady pejskařů.
Jaký postoj má ke kočkám takzvaný Islámský stát, se neví. Možná to nevědí ani tam, protože se zjistilo, že ani o islámu toho moc nevědí. Možná by kočky mohly sehrát kladnou úlohu v dějinách a divoké bojovníky trochu humanizovat nebo přinejmenším odvést jejich pozornost stranou. Možná ale odtamtud už všechny kočky prchly, protože mají zdravý rozum. Nebo tam naopak zůstávají, protože mají devět životů a jsou vůči vražedným režimům resistentní. Škoda, že nám nemohou říct, jak tuto vlastnost získaly.
