O životě květů
Na stole máme květiny. Jsou rozesmáté, dali jsme je do džbánu na vodu. Když jsem je kupoval, byl obchod plný lidí. Stála tam dlouhá fronta, což se stává jenom na svátky. Tak trpělivě čekám, až na mě přijde řada, a pak unavené prodavačce povídám: chtěl bych ty nejvíc rozesmáté. Prodavačka trochu pookřála, a pak jsme u vědra s gerberami diskutovali, která z nich se pořádně směje.
Tak se zrodila rozesmátá kytice, co hýří barvami. Mám z ní dobrý pocit. Taky proto, že tyhle kytky podle mě vyrostly tady, uprostřed Evropy, soudě aspoň podle ceny. V poslední době se sem totiž dováží tuny laciných květů z Afriky, ale mám podezření, že nejsou až tak rozesmáté. Byznys, který se kolem nich rozmohl, budí na jednu stranu obdiv, ale na druhou stranu obavy.
Květy naneštěstí nemohou mluvit. Nebo, pokud mohou, je to řeč, které našinec nerozumí. A tak se jen proslýchá, že africké farmy nejsou zrovna košer. Že tam pracují tisíce žen ve špatných podmínkách. Že se používají nebezpečné chemikálie, které sice urychlují růst růží, ale mají neblahý dopad na zdraví lidí. Že práce na těch farmách se podobá modernímu otroctví. Že mnohé fabriky na křehkou krásu nemají nic společného s férovým obchodem.
Doufám, že rozesmáté gerbery na našem stole mají docela jiný příběh. Zeptat se jich ale neumím. Moje babička pracovala kdysi v zahradnictví a řeči květů rozuměla podstatně víc. Věděla, co je dřina. Uměla si představit práci, která předchází odstřižení každého stonku. Taky můj otec to s květinami uměl, pořád mu na zahradě něco rostlo. Nedivil bych se, kdyby přiděloval každému květu jméno a rodné číslo.
Jezdil jsem na podzim a v zimě do nemocnice pro seniory. Navštěvoval jsem tam moji maminku, ročník 1931. Je to zvláštní prostředí, kde čas plyne pomalým tempem. Kde věci, které byly kdysi důležité, ztrácí na ceně. Místo mnoha příběhů, ale nemnoha posluchačů. Místo, které je podle biblického krále Šalamouna tajemným zdrojem poznání.
A tak se mi to všechno spojuje a moje rozesmáté gerbery mě učí zvláštní lekci. Život člověka se podobá životu květů. Naše společnost je zaměřená na hezké věci. Týká se jich nabídka i poptávka. Koupíme květiny, dáme je do vázy, a když vadnou, hodíme je do koše. Život květiny je ale delší, má svoje počáteční a konečné období, jako život člověka. A ten pozdní čas může být svým způsobem krásný.
Krále Šalamouna jsem nezmínil náhodou. Před časem vznikla nahrávka biblických knih, co nesou jeho jméno. Pracovala na ní řada herců, mezi nimi paní Věra Kubánková, které bylo 91 let. Ačkoli ve studiu byli pouze dva lidé, slavnostně se oblékla, jako by šla na královskou hostinu. Krátce na to zemřela. A my všichni jsme si uvědomili, jak velikou ctí pro nás byla její poslední spolupráce.
Život květiny se prostě podobá životu člověka. Od samého počátku až do samého konce.
