Od společenství k hamburgeru

Pořádný hamburgerFoto: Fotobanka stock.xchng

Jídlo a pití patří od pradávna k tomu, co se nás všech bezpodmínečně týká. Bez jídla a pití by nebyl možný život člověka. Uspokojování této potřeby patřilo odpradávna k něčemu, co je jak pro jednotlivce, tak pro celé společenství velmi, velmi důležité. Tak to bylo zakoušeno prakticky od počátku lidské civilizace.

Je jasné, když lidé spolu jedli (ať už to bylo cokoliv – potrava živočišná nebo masitá), chtěli se zachovat společně při životě a neválčili spolu. Společná jídla, společné pití také stvrzovalo smlouvy mezi různými společenstvími. Od okamžiku, kdy jedli společně, se již nezabíjeli, chtěli být zachováni při životě a vůbec už nezáleží na tom, na čem se vlastně dohodli. Jsou etnika, kde se bez jídla a pití neobešla vůbec žádná velká událost, nemuselo jít ani o smlouvu. Mohlo jít o sklizeň, česání ovoce, ale i o válečná tažení, před kterými se bylo nutno posilnit. 

Jídlo a společné pití je rovněž od počátku spojeno s náboženstvím. Lidé si uvědomovali, že při tomto aktu jsou obnovovány síly a dávali ho také v různých kulturách, zejména těch orientálních, ale nejen výlučně v nich, do spojitosti s transcendentní skutečností. 

Stolování je také v úzkém vztahu k oběti. Když se například dostavili hosté, zabilo se zvíře, ale nezapomínalo se při tom na božstvo, kterému se obětovala zpravidla krev a tuk. Jsou známé rituály, kdy před oltářem je stůl, ten oltář je vlastně místo setkání Boha a člověka a na tento stůl se klade jídlo před božstvo. Velmi byla rozšířena víra, že pojídáním pokrmu, který je pokládán za božský, přejde božství na ty, kdo je pojídají a bude tak posílena náboženská jednota. 

Bylo by asi zhola nemožné probírat jídla a vůbec stravovací zvyky v jednotlivých kulturách. Vydalo by to na obsáhlou knihu. Dá se ale obecně říci, že pro nejstarší stravovací zvyky jsou určité typologie obecné. A čím starší tato doba je, tím obecnější a společné rysy je možné v ní nalézt. 

Přenesme se nyní přes tisíciletí a staletí. Jídlo zachovávalo po celou dobu charakter společenstevní. Zachovává je i dnes – při svatbách, křtinách, promocích a vůbec významných událostech lidské existence. A vůbec se tady nemusí jednat o křesťanskou civilizaci. Jde i o multikulturní projevy různých tradic. Tam všude lidé společně jedí. 

Je ovšem otázkou, jak dlouho se to udrží. Různé moderní řetězce fastfoodů, kde je možné koupit stravu rychle, rychle se jí nasytit a pak se věnovat dále svému byznysu, těch v dnešním světě přibývá. Nasytit, uspokojit rychle fyziologickou potřebu, nemyslet na žádné společenství, ale jen vykonat to, co je nezbytně potřeba. Dá se říci, že je to přímo hrozivé. Horizontálně, ve vztahu k bližnímu, i vertikálně, ve vztahu k Bohu. Tady by se měl každý zamyslet nad tím, že opravdu nejen chlebem žije člověk. Stane se dravcem, který žádného bližního ani žádného Boha nepotřebuje. Historická zkušenost nás učí, že ani v dávných dobách tomu tak nebylo. Věříme proto, že v budoucnu pouhé uspokojení potřeb žaludku také zcela neuspokojí.