Pražská Stromovka pomalu ožívá

20. říjen 2016

Bydlím celý život na okraji největšího pražského parku – Královské obory neboli Stromovky. Znám ho od nejútlejšího dětství a zažil jsem tedy období, kdy park skvěle fungoval, v létě korzovali lidé alejí mezi Výstavištěm (tehdy ovšem „Juldou-Fuldou“, jak jsme říkávali Parku kultury a oddechu Julia Fučíka) a Šlechtovou restaurací.

Ta byla ještě v šedesátých letech v provozu, před ní stál historický kolotoč, děti tu vozil poník táhnoucí kočár, v litinovém altánku za Šlechtovkou hrávala v neděli dechovka. Kousek odtud stával známý Sputnik – betonová prolézačka sochaře Zdeňka Němečka. Ve „Fučíkárně“ pak bylo letní sedmdesátimilimetrové kino, dětské scény, Bruselský pavilon, v němž se konaly výstavy, a další atrakce. Na trase do trojské zoologické zahrady k přívozu přes Vltavu bylo několik malých hospůdek a prodejen s občerstvením.

Někdy v polovině 70. let se měla konat na území Stromovky velkolepá mezinárodní zahradnická výstava a připravovala se obnova zeleně, opravy cest a osvětlení nebo budování nových dětských hřišť. K tomu ale vůbec nedošlo, přípravné práce se táhly a Praha se nakonec pořadatelství vzdala. Stromovka rychle chátrala, Šlechtova restaurace byla uzavřena, později zanikl i populární výčep pod kaštany v jejím sousedství. Příznačné je, že neogotický letohrádek s unikátním barokním interiérem pak sloužil filmařům jako kulisa k natáčení pohádek, ale později – jak se postupně rozpadal – k filmování horrorů. Poté dvakrát vyhořel. Dílo zkázy dokonaly povodně v roce 2002, kdy se špatně chráněný park ocitl téměř celý pod vodou. Řada stromů poté postupně usychala a o výše zmíněných atrakcích jsme si mohli nechat jenom zdát.

Nyní se situace v Královské oboře opět mění k lepšímu. Vzniklo několik nových hřišť, zahradníci začali dosazovat dřeviny i okrasné záhony. Šlechtova restaurace je sice stále obalená plachtou s obrázkem, jak bude vypadat po opravě, ale i té se snad dočkáme. Vedle je alespoň občerstvení, pár atrakcí pro děti, konají se tu koncerty i různé sportovní akce. Prima restaurace i s venkovním sezením vznikla na místě bývalé vozovny. Konečně se opravují cesty, snad bude doplněno i osvětlení parku, protože večer je na většině tras tma jako v pytli a člověk se tam necítí právě bezpečně.

Hlavní atrakcí se ale stávají čtyři opravené rybníčky v centrální části, kde bývalo dno rudolfinského rybníka, zásobované vodou z Vltavy prostřednictvím unikátního technického díla – renesanční Rudolfovy štoly. Nyní přibyly i dva rybníčky nové. Jeden obtéká bývalý ostrůvek – dnes malé návrší v centrální části, uprostřed toho druhého je rovněž malý ostrov, na němž roste starý strom. Rybníky jsou vzájemně propojeny a už do nich napouštějí postupně vodu. Je to docela věda, protože se musí volit složitý systém příjezdů těžké techniky, staví se lávky a můstky, takže se střídavě vodní plochy napouštějí a vypouštějí.

V okolí se vysazuje nová tráva a na březích vodní rostliny. Už teď se mezi náklaďáky a bagry motají návštěvníci s dětmi a psy, je tu docela veselo, a protože voda je nyní nebývale čistá, v letních vedrech tu lze dokonce zahlédnout plavce. Tak to ve Stromovce nepamatuji… Teď se jen těším, až celý složitý systém začne fungovat a voda bude ze štoly přes jezírka proudit až do potoka a odtud do Malé říčky na okraji parku a dále do Vltavy.

A co mi ještě chybí? Revitalizované Výstaviště, nějaké kvalitní současné artefakty, které se do parku hodí, další herní prvky, více toalet a hlavně lepší náplň pro bývalý Místodržitelský letohrádek, v němž má dnes Národní muzeum čítárnu starých novin a časopisů.

Stromovka konečně ožívá, přijďte se podívat!

autor: Zdeněk Lukeš
Spustit audio