Stolování a hodování ve starém Izraeli

Děkování Hospodinu za jídloFoto: Berna Lopez, www.evangile-et-peinture.org

Jídlo je od pradávna velmi důležitým prvkem také v dějinách izraelského lidu. Bůh stvořil podle židovské tradice všechno, aby to člověk užíval. Kromě jistých pokrmů, které vysloveně zakázal jako nečisté.

Při stolování bylo jídlo nejdříve požehnáno. Vycházelo se z názoru, že vše náleží Bohu a lidé se mohou stát účastníky tohoto vlastnictví, když je posvětí žehnáním. Žehnání tedy uvolní jídlo pro konzumenty v lidu smlouvy. Jídlo patřilo však do oblasti svaté, neprofánní, žehnání je pouze vyděluje pro člověka z této svaté sféry. 

Žehnání jídla začínalo obvykle slovy: „Veleben budiž Hospodine, Bože náš, Králi světa“ atd. Během jídla bylo vyslovováno několik takových požehnání. Žehnalo se víno, dál hostitel na hostině žehnal chléb a pak jej sám všem podával. Žádné vidličky a nože ovšem nebyly. Vše se jedlo rukama, které se několikrát během jídla myly. Nejvzácnější host hostiny nakonec pronesl díkuvzdání za jídlo. 

Kupodivu se nám však zachovalo velmi málo památek, které by připomínaly staré židovské hostiny. Jedna kamenná stará deska ze Syrakus zobrazuje chléb, rybu a ptáky. To jsou obvyklé chody židovského jídla. Na desce jsou dále zobrazeny kalichy, skříňka na tóru, dvě svítilny, svitek zákona a vinný džbán. Podle některých autorů lze nápis na kalichu číst jako „Kalich žehnání“. 

Není sporu o tom, že židovské hostiny byly velmi radostné. Lidé se tu potkávali mezi sebou navzájem a potkávali se tu s Bohem, z jehož štědré ruky všechny pokrmy přijímali. A proto se radovali. Platilo to i opačně. Když se radovali, toužili po tom, aby Bůh byl uprostřed nich. Zejména farizeové dovedli tuto radost dávat velmi najevo. Hostina byla také bezesporu chápana jako předobraz budoucí hostiny nebeské. A to není vůbec třeba, abychom aplikovali některé filozofické teorie, které židovstvo velmi ovlivnily. Na hostině hledali její účastníci Boha a radovali se z obecenství se svým bližním. 

Představa starozákonního člověka o životě v budoucím věku nebyla individualistická. K individualismu měl sklony helénistický řecký svět. Ve světě semitském mohl být úděl jedince viděn jen na pozadí celého celku. Obraz stolování u izraelitů měl hluboký nábožensko-mravní obsah. Byla v něm vždy přítomna stará myšlenka sakramentálního společenství k oběti. Bylo pokládáno za naprosto objektivní, že kdekoliv se lidé shromáždí kolem stolu, je s nimi Bůh. Lidé nemohou žít navzájem v míru, nemá-li každý z nich pokoj s Bohem. Společenství, jakékoliv, nejen jídla, mezi dvěma lidmi je možné zde jen tehdy, mají-li společného Boha. Jedinec se nemůže opravdově radovat z jídla sám, ale v družnosti s ostatními. 

Starozákonní obraz eschatologické hostiny, na níž budou mít spravedlivý podíl, má významné kultické pozadí. Samozřejmě je důležité, co se jí. Jsou pokrmy, které Bůh zakázal, to je mimo vší diskuzi, ale je také důležité, s kým, kdy a co se jí a pije. Zprávy o stolování, které jsou pak užity u prvních křesťanů a zpracovávány jejich vlastní tradicí, hovoří velmi významnou řečí a jejich pozadí vychází z tradice lidu Staré smlouvy.