Projev premiéra Miroslava Topolánka ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti
Vracíme se ještě k letošnímu Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Na shromáždění, uspořádaném při této příležitosti na půdě Senátu Parlamentu České republiky, vystoupil premiér Miroslav Topolánek. S jeho řečí vás teď seznámíme.
"Přiznávám se, že je pro mě velice těžké přednést zde dnes vůbec nějaký projev. Přednést projev v den, kdy se sluší spíše jen tiše vzpomínat. Tiše vzpomínat a zároveň se v hloubi srdce bát, že se šoa může opakovat. Nemyslím si, že svět se natolik změnil, že se lidé natolik poučili, abychom mohli navždy zapomenout na ony hrozivé továrny na smrt. Na ten racionální vyhlazovací nástroj ve službě iracionální zášti.
Antisemitismus je stále živý. Evropané vidí v židovském státě málem větší riziko pro mezinárodní mír, než představují teroristé. Je hanbou starého kontinentu, že takto uvažuje spousta jeho obyvatel šedesát let poté, co jejich předci dopustili holocaust.
Řekl bych, že toto je snad největší selhání takzvaného multikulturalismu. Snažíme se prokazovat úctu cizím kulturám, které se k nám často chovají nepřátelsky, navzdory pomoci, již jim poskytujeme. A nemáme v našich srdcích dost místa pro bratry, jimž jsme dovolili tak strašně ublížit.
Když jsem navštívil nové Muzeum šoa v Jeruzalémě v Izraeli, myslel jsem na ty generace, které utvářely evropskou kulturu. Myslel jsem na to, že Židy a židovství nelze z této kultury odoperovat - ostatně se to nepodařilo ani nacistům. Myslel jsem na to, že pokud nebudeme bránit hodnoty, na nichž naše civilizace vznikla, tak prostě zase tiše zanikne.
První a nejdůležitější hodnotou naší civilizace je svoboda. Jakmile opět dopustíme, aby individuální svobodu vytlačil duch kolektivismu - a je úplně jedno, zda půjde o kolektivismus fašistický, komunistický, islamistický, maoistický, kimirsenovský, či nějaký jiný - vydáme se cestou, která může vést k novému holocaustu. Viděli jsme to v dokumentu České televize o jednání na zámečku Wansee, kde se nacistické špičky radily, jak nejlépe "zúřadovat" konečné řešení židovské otázky. Vzdělaní, inteligentní lidé, vesměs doktoři práv, řešili úkol v rámci plánovaného hospodářství. Že tím "úkolem" byla co nejlevnější a nejrychlejší smrt pro miliony lidí, to v debatě téměř nezaznělo.
A o to tady jde. Jakmile se ke slovu dostanou sociální inženýři, ty chladné, lidské, nebo spíše nelidské kalkulačky, svobodný jedinec si nemůže být jist ani majetkem, ani životem. Neosobní mašinérie nemilosrdně rozdrtí každého, kdo se jí postaví do cesty. Včetně svých strůjců. Nenávist a závist jsou špatné, ale bohužel nevymýtitelné lidské vlastnosti. Skutečná hrůza nastává teprve ve chvíli, kdy se lidé kvůli nenávisti a závisti vzdávají osobní svobody ve jménu blaha kolektivu. Protože pak se k vládě s neúprosnou logikou dostávají pragmatičtí technologové moci, pro něž není lidský život ničím jiným než políčkem statistiky.
Onu smrtící statistiku nám připomínají památníky šoa. A připomínají ji zdaleka nejen Židům. Každý z nás může být v budoucnu na jejich místě. Pamatujme si, co způsobilo hrůzy minulosti, aktivně bojujme s hrozbami současnosti, abychom se nemuseli bát budoucnosti."
Tento text přednesl premiér Miroslav Topolánek u příležitosti letošního Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
