O biblické knize Kazatel
Hebrejský lunární měsíc tišri, který se částečně kryje s říjnem, přináší řadu svátků. Po Novém roku a Dni smíření nyní nastává doba třetího poutního svátku zvaného Sukot. Začal tuto středu 26. září večer a potrvá až do 3. října. Slovo sukot znamená hebrejsky "stany". Svátek stanů tak především upomíná na putování Židů pouští cestou do Zaslíbené země, na Boží ochranu, jež jako stan obklopovala děti Izraele, ale i na útrapy dlouhé cesty. Sukot však má i svůj zemědělský význam - je svátkem sklizně na konci zemědělského roku. Hlavním liturgickým textem, který se během svátku čte, je biblická Kniha Kazatel. A právě z její moudrosti bude čerpat náš první příspěvek.
Kniha Kazatel, hebrejsky Kohelet, je židovskou tradicí připisována králi Šalomounovi, považovanému za nejmoudřejší ze všech lidských bytostí. Když se v 1. století utvářel v diskusích učenců soubor židovského Písma, bylo nemálo těch, kdo chtěli Knihu Kazatel vyřadit z kodifikované hebrejské Bible. V Talmudu i midraších můžeme najít četné výroky, které vyjadřují obavu ze špatného pochopení textu.
"´Pomíjivost, samá pomíjivost,´ řekl Kazatel, ´pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.´" Tato slova, jimiž kniha začíná, předurčují ladění celého textu. Ať se člověk sebevíc pachtí, nakonec nic nemá, učí Kazatel. Oko se nenasytí viděním, ucho nenaplní slyšením, žádné bohatství není dost velké. Čím víc člověk ví, tím větší je jeho hoře, moudrý umírá tak jako hlupák. Nic z toho, co si člověk ve světě dopřává, není trvalé, vše je jen honěním za větrem. Právo je znásilňováno, chudý utiskován, žádný člověk neví, co je v životě k dobru. Na zemi není spravedlivého člověka, který by konal dobro, a nehřešil. Člověk neví, co má milovat, a co nenávidět, spravedlivý i svévolný, dobrý i hříšný - všichni mají stejný úděl....
Tato slova můžeme číst v Knize Kazatel. Moudří Izraele se na počátku tisíciletí obávali neútěšnosti textu. Zdálo se jim, že jeho pesimistické ladění, protiklady, s nimiž si čtenář nebude vědět rady, mohou příští generace odvrátit od Boha. Na všechny tyto námitky však poskytuje povzbudivou odpověď sám text, přesněji řečeno jeho poslední verš. Ten je totiž podle židovské tradice klíčem k pochopení celé Knihy Kazatel. A jak že tento verš zní? "Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť v tom je člověk celý". Hebrejský originál nabízí i další možnost překladu: "Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť to činí člověka člověkem". Mohlo by se však překládat i "na tom u člověka nejvíce záleží" případně i "neboť to je lidským úkolem".
Podle slavného židovského učence 12. století Moše ben Nachmana se člověk má Boha bát ve svém srdci a Boží příkazy zachovávat svými činy. Jiný slavný středověký komentátor Raši ve svém výkladu praví, že podle uvedeného verše má člověk činit vše, aby se jeho srdce obrátilo k Bohu. Takový je lidský úkol, cituje Raši poslední verš Knihy Kazatel, a dodává: Jenom proto byli všichni lidé stvořeni. V talmudském traktátu Šabat můžeme číst, že poslední verš Knihy Kazatel vypovídá o nejvlastnějším smyslu stvoření světa. Bůh ho stvořil pro štěstí těch, kdo jsou bohabojní. Svou výzvou, abychom zachovávali bázeň před Bohem a jednali podle Hospodinových slov, vlastně moudrý král Šalomoun vysvětluje, že jen toto zůstává trvalou hodnotou v našem pomíjivém světě. Pouze vědomí Boží svrchovanosti může vnést světlo do spleti rozličných myšlenek, pocitů, názorů, nesmiřitelných protikladů a skrytých smyslů života.
Slova Knihy Kazatel "Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť v tom je člověk celý" můžeme číst i v pražské Staronové synagoze. Nápis je napsán na zdi vedle vstupního portálu do hlavní lodi z 13. století. Kdo přichází i odchází, ho nemůže přehlédnout. Jako by tento výrok, jenž se čte na Svátek stanů Sukot, měl v Praze znít i po všechny další dny roku jako věčný průvodce pražské židovské obce.
