Arnošt Wiesner - vynikající tvůrce české meziválečné architektonické avantgardy

Arnošt Wiesner, s jehož vlastním jménem je možno se setkat i v německé formě Ernst, se narodil 21. ledna 1890 na Slovensku, v Malackách. Jeho otec zde byl prodejce papíru a psacích potřeb, ale když bylo Arnoštovi osm let, přestěhoval se s celou rodinou do Brna. Arnošt zde studoval na Vyšší průmyslové škole a po maturitě přešel do Vídně. Zde nastoupil na stavební škole vídeňské techniky, ale brzy přestoupil na Mistrovskou školu architektury na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem proslaveného architekta Friedricha Ohmanna.

Svou kariéru úspěšného tvůrce zahájil Arnošt Wiesner po první světové válce, kterou přečkal u ženijního pluku. Jeho dílo nesoucí pečeť jiné architektonické osobnosti Adolfa Loose, představuje vrchol domácí tvorby první poloviny 20. století. Arnošt Wiesner ji do značné míry spojil s brněnskou metropolí a odborníci dodnes oceňují jeho novátorství jak co do konstrukce, tak i formy.

Arnošt Wiesner vytvářel především obchodní, bankovní a administrativní budovy, i když je podepsán i pod projekty řady rodinných domků, vil, činžovních domů, interiérů obchodů a módních salónů. Za jeho nejvýraznější dílo je považováno nezvykle koncipované brněnské krematorium, které Arnošt Wiesner vytvořil v letech 1925 – 1930.

V den nacistické okupace Brna 15. března 1939 se Wiesnerovi podařilo na poslední chvíli uprchnout a přes Holandsko a Belgii se dostal do Velké Británie. Pracoval zde pro československou exilovou vládu v Londýně a současně se věnoval své profesi.

Po skončení války se již Arnošt Wiesner do vlasti nevrátil. Učil na Škole architektury a stavebnictví v Oxfordu a posléze na Škole architektury při univerzitě v Liverpoolu. V 60. letech uvažoval o obnovení spolupráce s Brnem, ale srpen 1968 všechny plány zhatil. Arnošt Wiesner, jeden z nejvýznamnějších moderních českých architektů, zemřel v Liverpoolu 15. července 1971.