Obřízka posvěcuje nejanimálnější lidský pud
Během včerejší šabatové bohoslužby se četla část První knihy Mojžíšovy od počátku 12. kapitoly do 27. verše 17. kapitoly. Závěr tohoto čtení obsahuje ustanovení o obřízce, které má pro judaismus velký význam. Je mu věnováno zamyšlení významného francouzského rabína minulého století Elieho Munka.
Příkaz obřízky chlapců krátce po narození se v judaismu řadí k zákonům, jejichž motiv zůstává člověku skryt. Pro lepší pochopení této zvyklosti a jejího významu je nicméně vhodné pokusit se o vyjádření možných důvodů, které k uzákonění vedly. Někteří autoři, například Filon Alexandrijský, spatřovali v obřízce hygienické opatření vyvolané zvyklostmi a klimatem Orientu. Je pravda, že obřízka mimo jiné vskutku představuje významný preventivní prostředek proti celé řadě infekcí, avšak jde o přirozené důsledky zákroku, nikoliv o cíl, jehož mělo být dosaženo.
Významné autority judaismu soudí, že jedním z motivů obřízky je uvést muže na cestu sebeovládání. Tato pečeť na lidském těle vyjadřuje, že i pud, který je nejvíce ze všech prodchnut smyslovostí, má člověku sloužit ve shodě s ideály judaismu. Žádná z daností a schopností, kterými nás příroda obdařila, není sama o sobě absolutně dobrá nebo špatná. Zákon o obřízce je toho nejlepším důkazem. Nehlásá pohlavní odříkání, není pro násilné potlačování smyslů. Pusté uspokojování tužeb našich smyslů však vyvolává ještě hrozivější důsledky: hluboce člověka snižuje, zháší v něm Boží jiskru. Judaismus usiluje dát svým dětem jak naprostou mravní svobodu, tak i prostředky, jak jí v životě s jeho potěšeními co nejlépe užít, aniž by byla porušena lidská duše a velikost člověka mezi ostatními stvořeními. Obřízka je toho znamením: Posvěcuje nejanimálnější lidský pud, vyzývá člověka, aby si znamením smlouvy uvědomoval ve svém nejhlubším nitru Boží přítomnost.
Pro praotce Abraháma a jeho potomky byla obřízka symbolem zasvěcení Bohu. Obřadem smlouvy. A věrnost a oddanost, které ve všech dobách navzdory pronásledování charakterizovaly zachovávání tohoto základního výrazu židovské víry, jsou nekonečné.
Tóra určuje obřízku na osmý den po narození a židovská tradice dává toto číslo do souvislosti s kultem obětí, jak je popsán ve Třetí knize Mojžíšově. Obřízka však podle judaismu představuje jen první oběť vyžadovanou od člověka, aby na zemi mohl uskutečnit své poslání. Jednota, mír a harmonie se mohou uskutečnit jen za cenu obětování zlomku svrchovanosti jak v oblasti osobní, tak i sociální. Židé jsou vyzýváni, aby tento požadavek vzali za svůj již od samého počátku života.
