Boží příbytek se naplnil Hospodinovou slávou
Příští sobotu 1. března se bude při šabatové bohoslužbě číst poslední týdenní oddíl druhé knihy Mojžíšovy, který obsahuje kapitolu třicátou osmou, počínaje 21. veršem, a dále pak kapitoly 39 a 40. Zamyšlení k nim připravil z Izraele rabín Daniel Mayer.
První slova oddílu znějí: "Toto jsou ti, kdo byli povoláni k službě u příbytku, u příbytku svědectví, pověření na Mojžíšův rozkaz lévijskou službou...“ Následuje podrobný výčet zlata, stříbra, mědi a dalšího materiálu spotřebovaného při stavbě svatyně. Hned poté čteme detailní soupis prací vykonaných při zhotovení velekněžského oblečení pro Árona a rouch pro ostatní kněží. Konečně poslední část našeho týdenního oddílu Tóry popisuje posvěcení dokončené svatyně. Tehdy se lidmi zbudovaný Boží příbytek – hebrejsky miškan - naplnil Hospodinovou slávou.
Proč je vše tak podrobně vypsáno? Podle židovské tradice proto, že vůdce Izraele Mojžíš si přál, aby vše bylo jasné, zřejmé, dobře ověřitelné. Chtěl, aby všichni synové Izraele byli před Hospodinem i vůči sobě navzájem „čistí“, zejména co se týče užití zlata, stříbra a mědi. Přesto jedna nejasnost zůstává: Měď je přeci oproti zlatu či stříbru laciným kovem. Kromě toho, jak se v Tóře píše, měď podobně jako zlato byla lidmi dobrovolně darována. Tím se oba kovy lišily od stříbra, které bylo povinnou daní všech mužů od dvaceti let výše. Proč tedy hebrejská Bible zvlášť zmiňuje měď? Jak řečeno, měď je levným kovem. Mohli ji tak darovat ti, kdo sami neměli moc prostředků, ale i ti, kdo si mohli dovolit více, ale ve své šetřivosti tak neučinili. Pro ty i ty měly pak přesné účty zvláštní význam: u chudých jako doklad přejícnosti, u lakomých bohatých svědčily o jejich podezíravosti, že by snad mohli být ošizeni.
Ve 42. - 43. verši 39. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy čteme: „Všechnu práci konali Izraelci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Mojžíš všechny ty práce prohlédl, ano, vykonali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal.“
Bratislavský rabín Chatam Sofer, žijící v 18. a 19. století, ve svém díle „Torat Moše“ komentoval uvedený oddíl s odkazem na dva v něm uvedené různé hebrejské výrazy pro slovo práce či dílo, každý s jiným možným významem.
Práce jako hebrejský výraz „melacha“ v citované větě se dá chápat jako opravdová fyzická práce při stavbě příbytku svědectví. Naproti tomu práce jako hebrejské „avoda“ může znamenat dílo spojené s dobrými úmysly synů Izraele. Když umělci tvořili náležitosti pro Boží příbytek, Mojžíš nevěděl, co se odehrává v jejich nitru. Teprve když viděl všechnu práci zhotovenou a dokončenou, poznal, že i úmysly tvůrců byly čisté a vznešené.
