Nejstarší údobí českožidovského hnutí

1. březen 2009

V prvním čtvrtletí letošního roku si připomínáme životní výročí dvou významných osobností českožidovského hnutí. Sedmého března roku 1874, tedy před 135 lety, se v Příbrami narodil právník a filosof Jindřich Kohn, přední představitel tohoto hnutí v období 1. republiky. O deset let dříve, 1. ledna roku 1864, tedy před 145 lety, se v Přestavlkách u Hrochova Týnce narodil lékař Viktor Vohryzek, který v čele českožidovského hnutí Jindřicha Kohna nahradil. Kdy však toto hnutí vzniklo? Jak se vyvíjelo a jaké byly jeho cíle? Odpověď nabídneme ve třech následujících pořadech. V tom dnešním si připomeneme nejstarší údobí českožidovského hnutí.

Počátky českožidovského hnutí lze datovat do čtyřicátých let 19. století. V organizované formě se však objevuje až v letech sedmdesátých. Čtvrtého března 1876 založili česky hovořící židovští studenti na Karlo-Ferdinandově univerzitě první českožidovskou organizaci - Spolek českých akademiků židů. Účelem spolku bylo šířit znalost češtiny mezi Židy v Čechách a jeho prvním předsedou se stal právník Leopold Katz. Mezi významné členy spolku patřili poslanec zemského sněmu Jakub Scharf stejně jako pražský magistrátní úředník Augustin Stein, domácí učitel v rodině Františka Ladislava Riegra, či Adolf Stránský, pozdější ministr průmyslu a obchodu první československé vlády a majitel a vydavatel Lidových novin.

Tato zakladatelská generace českožidovského hnutí usilovala o českou jazykovou, kulturní i národní asimilaci, o proražení hradby nezájmu o židovské etnikum ze strany českého národa. Snažila se tak působit jednak na své souvěrce, jednak na českou společnost. Sociálně ji lze zařadit tak jako i pozdější českožidovské generace do středních a nižších středních vrstev. Jedním z prostředků k šíření českožidovských myšlenek bylo vydávání periodika. Roku 1881 tak vyšlo první číslo Kalendáře českožidovského.

Devadesátá léta 19. století byla obdobím největšího rozmachu českožidovského hnutí. Roku 1893 vznikla významná nepolitická organizace, Národní jednota českožidovská, která měla v lednu 1894 téměř 1500 členů. Její činnost měl podpořit čtrnáctideník Českožidovské listy. První politická českožidovská organizace byla ustavena téhož roku 1894 pod názvem Politická jednota českožidovská. V době svého vzniku měla více než tisíc členů.

Na sklonku devadesátých let 19. století byl dosavadní slibný rozvoj asimilačního hnutí zbrzděn, a to ze tří důvodů. Kvůli nárůstu antisemitismu v české společnosti, nástupu sionistického hnutí a konečně ideovému rozkolu v samotném českožidovském hnutí. Proti Národní jednotě českožidovské se začala formovat mladší a výraznější generace českých židů, sdružených kolem pardubického lékaře Viktora Vohryzka a spolku Rozvoj v Pardubicích. Tato mladá generace, kam vedle Viktora Vohryzka a Eduarda Lederera patřili Bohdan Klineberger, Viktor Teytz, Alfred Fuchs či Otakar Guth, se narodila již v česky hovořících rodinách. Českožidovská otázka již proto pro ni nebyla problémem jazykovým, nýbrž etickým a náboženským. Chtěla se více zabývat soudobými politickými problémy, pociťovala nedostatek hlubšího rozboru židovské sebereflexe a asimilace.

Takové uvědomění vedlo roku 1907 k vytvoření Svazu českých pokrokových židů pro Čechy a Moravu. Tato politická organizace se hlásila k myšlenkám Masarykovy realistické strany a později podpořila i Masarykovy snahy o politickou emancipaci českých zemí v rámci samostatného státu. Jak se sbližování židovského a českého živlu konkrétně projevovalo v dílech teoretiků českožidovského hnutí, o tom si povíme v našem pořadu za 14 dní.

autor: Marie Zahradníková
Spustit audio