15. července  2018 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Claude Lanzmann zásadně přispěl k uchování paměti šoa

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

Zemřel režisér jednoho z nejslavnějších dokumentů historie.

Jestliže dnes hebrejské slovo „šoa“ vnímáme jako zavedený termín pro genocidu Židů za druhé světové války, vděčíme za to do značné míry stejnojmennému filmu režiséra Clauda Lanzmanna. Francouzského židovského tvůrce, který 5. července zemřel v Paříži ve věku 92 let. 

Lanzmannův dokument uvedený roku 1985 vznikal téměř 12 let. Claude Lanzmann doprovázený po celou tuto dobu čtyřmi kameramany a podle potřeby i tlumočníky v něm zpovídal ty, kdo šoa zažili: židovské přeživší, německé pachatele, polské nezúčastněné svědky. Vzniklo tak, často skrytou kamerou, na 350 hodin filmového materiálu, jenž Claude Lanzmann jako autor scénáře, režisér i ten, kdo se zúčastněnými hovořil, přetvořil v 9 a půl hodiny trvající drtivé dílo. Suché výpovědi mužů a žen na různých místech světa střídají záběry z míst, kde došlo k válečným zvěrstvům. Detailní pohledy do tváří vypovídajících prozrazují utrpení obětí, nezúčastněnost i cyničnost ostatních vypovídajících. „Byl jsem si vědom, že film bude o smrti jako takové. Více o smrti než o přežití,“ napsal Lanzmann později. „Dvanáct let jsem zarytě zíral do temného slunce šoa.“ 

Claude Lanzmann v roce 2014 - Foto:  CC BY-SA 2.0, flickr.com

Claude Lanzmann v roce 2014Foto:  CC BY-SA 2.0, flickr.com

Filmoví historici řadí Lanzmannův film “Šoa“ k nejlepším dokumentům všech dob, přepis v něm obsažených výpovědí vyšel i knižně včetně češtiny. Lanzmann je však autorem ještě dalších devíti dokumentů, z nichž osm vzniklo po jeho nejslavnějším díle. Téma je přitom s jedinou výjimkou společné: persekuce Židů za druhé světové války a ve dvou případech s tím související snímky o životě Izraele. Zvláštní pozornost přitom vzbudily Lanzmannovy filmy věnované dvěma kontroverzním osobnostem. Rozhovor s Mauricem Rosselem z roku 1979 se týkal neblahé role tohoto švýcarského lékaře, který jako delegát Mezinárodního výboru Červeného kříže pod vedením nacistů zastřel skutečné funkce Osvětimi a terezínského ghetta. Snímek „Poslední z nespravedlivých“ z roku 2013 se pak týkal činnosti vídeňského rabína Benjamina Murmelsteina, který stál v čele židovské rady v koncentračním táboře Terezín. 

Lanzmannovo celoživotní téma bylo dáno jeho osobní zkušeností. Narodil se 27. listopadu 1925 v Paříži v židovské rodině, jejíž kořeny sahaly do východní Evropy. Válka zastihla Clauda Lanzmann jako studenta gymnázia. Zatímco jeho matka a širší rodina se úspěšně skrývaly, Lanzmann se ve svých sedmnácti letech zapojil s otcem a bratrem do odboje. Po válce se jako přednášející a autor četných textů aktivně účastnil francouzského intelektuálního života, od roku 1986 až do své smrti byl editorem kultové politické, kulturní a filosofické revue „Le Temps Modernes“. 

Dílo Clauda Lanzmanna však především zásadním způsobem přispělo k uchování paměti šoa. 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas