20. května  2018 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Desatero je symbolem Svátku týdnů Šavuot

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

Se včerejším soumrakem začal podle židovského kalendáře dvoudenní Svátek týdnů, hebrejsky Šavuot.

Jedním z označení Šavuot v židovské tradici je „čas darování naší Tóry“, protože právě to je ústřední ideou svátku. Symbolem tohoto daru, Božího zákona, jsou pak kamenné desky s Božím slovem, jež podle Bible prorok Mojžíš snesl svému lidu z hory Sinaj. Tyto desky známe i z řady vyobrazení a průčelí synagog. S číslicemi od jedné do deseti odkazují k zásadám, které z judaismu přejalo nejen křesťanství, ale jsou považovány za všeobecně platný mravní kodex. 

O těchto zásadách se běžně hovoří jako o Božím Desateru a častěji jako o „deseti přikázáních“. V židovských náboženských komentářích se však s výrazem „přikázání“ nesetkáme. Desatero označují neutrálně jako „deset slov“ a má to svůj důvod. Příkaz, a nejen u Desatera, počítá s někým, kdo jej má poslechnout. Pokud tak neučiní – a tak se mezi lidmi děje – zůstane příkaz planou výzvou. Není oslyšen – a tedy jako by pozbyl platnosti, je možno jej odložit. 

Desatero v synagoze v Polné - Foto: Jana Šustová

Desatero v synagoze v PolnéFoto: Jana Šustová

Z tradičního židovského hlediska jsou však Boží výroky jiného řádu a člověk je také svými činy ani nepotvrzuje, ani nezavrhuje. Ať se jimi lidé řídí, nebo ne, zůstávají stále stejně přítomné a absolutní. Biblických „deset slov“ nelze v židovském pojetí nikdy pominout: jsou vyjádřením nezměnitelné, nepominutelné pravdy. 

Není to přitom jediná zvláštnost židovské tradice, na kterou možno v souvislosti s Desaterem upozornit. Přečteme-li si příslušnou biblickou pasáž ať již v Druhé či Páté knize Mojžíšově, zaznamenáme více výroků než uvedených deset; do desítky je spojeno plných sedmnáct veršů. První z nich praví: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž tě vyvedl ze země egyptské, z domova otroků“. Co je však z hlediska křesťanského pojetí Desatera jen prologem k němu, považuje judaismus za jeho první samostatný postulát. Ten příznačně nic nepřikazuje. Zato odkazuje na zázrak, kterým je Izrael jednou provždy uveden do Boží služby. 

Konečně při uvažování o židovském členění Desatera možno upozornit na ještě jednu zvláštnost. Židovská tradice má za to, že levá strana desek s prvními pěti výroky včetně „cti svého otce a svou matku“ dává zaznít vztahu člověka k Bohu, zatímco následných pět postulátů na druhé straně desek se vztahuje k jednání člověka k člověku. Naproti tomu například katechetická formulace toto symbolické uspořádání opouští. Do první poloviny Desatera řadí i „nezabiješ“ a druhou rozšiřuje o samostatně zvýrazněné „nebudeš dychtit po ženě svého bližního“. 

Jak vidět, Desatero, byť v písmu pro všechny stejné, lze číst a počítat různě. 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas