29. dubna  2018 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Golda Meir - vůdčí politička moderních dějin Izraele

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

Tento týden uplyne 120 let od narození Goldy Meir. Političky, která zůstává v paměti nejen Izraele.

Narodila se 3. května 1898 jako Golda Mabovič v Kyjevě v carském Rusku v rodině ševce, ale od osmi let žila s rodiči a dvěma sestrami v Milwaukee ve Spojených státech, kam se její rodina vystěhovala za důstojnějším životem. Zde již pod jménem Meyerson vystudovala střední školu, pracovala v obchodním domě a knihovně, ale její zájem poutaly především debaty v sionistickém kroužku. V jeho prostředí poznala i svého manžela. 

Další život Goldy Meyerson je už pak jen příběhem oddanosti židovskému národu, obětavosti a usilovné práce. Hned po svatbě se ve svých v 19 letech vystěhovala s mužem do Palestiny, tehdy součásti Osmanské říše. Pracovala zde jako zemědělská dělnice v kibucu, a současně, již jako matka dvou dětí, se stále víc zapojovala do aktivit v odborech, politické levici, ženském hnutí. Historici připomínají její zásadní podíl na získání finančních prostředků od židovské komunity ve Spojených státech, díky nimž Izrael nakoupil zbraně a po svém vyhlášení v květnu 1948 se ubránil arabským armádám. 

Golda Meirová v roce 1914 - Foto: Wikimedia Commons

Golda Meirová v roce 1914Foto: Wikimedia Commons

Golda Meyerson následně zastávala řadu funkcí – jako diplomatka v Moskvě, poslankyně izraelského parlamentu, ministryně práce i zahraničních věcí. V roce 1956 si zkrátila jméno na Meir, což v hebrejštině odkazuje ke světlu. Převážně jako moudré pak bylo v Izraeli hodnoceno i její další působení ať již v době suezské krize téhož roku nebo, to již po překonání rakovinového onemocnění, jako izraelské premiérky v letech 1969 – 1974. Golda Meir přitom čelila nelehkým výzvám. S rakouským kancléřem Kreiskym řešila obstrukce, které kladl emigraci Židů z tehdejšího Sovětského svazu přes rakouské území do Izraele, vedla zemi v době masakru izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově roku 1972. Největší zkouška ji však čekala v říjnu 1973, v době takzvané jomkipurové války, která Izraeli nehledě na vítězství způsobila do té doby největší ztráty. 

Golda Meir však zůstává v paměti především jako charismatická, vtipná a pohotová osobnost. Mnohé její výroky se staly okřídlenými, například: „Pesimismus je luxus, který si Židé nemohou dovolit.“ Nebo jindy: „Řeknu vám, co mám proti biblickému Mojžíšovi. Čtyřicet let nás vodil po poušti, aby nás přivedl na jediné místo na Blízkém východě, kde není ropa.“ Anebo vážněji: „Nikdo nemůže a nesmí smazat minulost jen proto, že se mu nehodí k přítomnosti.“ 

Hrob Goldy Meirové - Foto: Wikimedia Commons

Hrob Goldy MeirovéFoto: Wikimedia Commons

Snad nejznámější ze všech myšlenek Goldy Meir je však tato: „Míru s Araby se dočkáme, až budou víc milovat své děti než nás nenávidět.“ 

Golda Meir zemřela 8. prosince 1978. 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas