23. července  2017 v 19:45  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Když se čeština shodne s hebrejštinou

Hebrejská bible - Foto: Jaroslav A. Polák, Creative Commons Attribution 4.0 International

Hebrejská bibleFoto: Jaroslav A. Polák, Creative Commons Attribution 4.0 International

Je to historická událost – poprvé u nás vyšel česko-hebrejský a současně hebrejsko-český slovník. A kdo si v něm zalistuje, může se dočkat nečekaných překvapení.

Nový slovník přináší celkem na 43 000 hesel a protože autoři připojili i přepis hebrejských písmen do latinky, může se s hebrejskou mluvou seznámit každý. 

V Bibli se píše o zmatení jazyků při stavbě babylónské věže. Jak to bylo doopravdy, nevíme, ale pořád platí, že některá stejně znějící slova různé jazyky sdílejí. A to už jsme zpět u česko-hebrejského slovníku. 

Pokud byste například v izraelské restauraci dumali nad slovem ryba a snili o místní rybářské specialitě, číšník by při vyslovení toho slova myslel na – marmeládu. Přesně tenhle význam totiž hebrejské „ryba“ má. Zůstaneme-li ještě u jídla, potom vezměme na vědomí, že „šum“ nemá nic společného s ševelením, ale v hebrejštině se tak označuje česnek. A ani „kaše“ není třeba ta krupicová, ale pro Izraelce je to přídavné jméno pro něco, co je obtížné.  

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

A těch nečekaností, které dokáže hebrejština českému uchu připravit, je mnohem víc. Co se třeba zastavit u zvířat? Hebrejsky „liška“ odpovídá českému kancelář, zatímco slovo „lev“ znamená srdce. „Pil“ je slon, „kos“ značí sklenici a „sova“ zase sytost. Praví-li někdo hebrejsky „mula“, neupozorňuje na křížence osla a koně, ale s pomyšlením na ženu praví, že něco je „naproti ní“ Anebo z druhé strany: „duby“ v hebrejštině neodkazuje na stromy toho jména, ale medvídka, zatímco „tuky“ je papoušek. A chceme-li s autem zajet do dvora, člověk znalý hebrejštiny bude slovo „dvora“ vnímat jako včelu. 

Čeština a hebrejština se však takto nemíchají jen ve světě zvířat. No posuďte sami: české „nešika“ zní v hebrejštině láskyplně. Je to totiž polibek. „Mapa“ není něco, co si vezmeme na cestu, abychom nezabloudili, ale co si dáme na stůl: ubrus. Jako „mazal“ se hebrejsky neoznačuje neúspěšný malíř, ale nebeské znamení. 

A v hebrejsko-českém matení můžeme pokračovat. Vzdychavé „ach“ je hebrejsky pojmenování pro bratra, „kotel“ odpovídá našemu zeď, „šok“ lýtku, „kec“ konci a „kupa“ pokladně. Hebrejština by ale uměla zmást i co se týče národností: „Ir“ tak znamená město, „brit“ smlouvu a „hody“ značí indický. A to nemluvím třeba o slovu „frajer“, které v češtině označuje hejska, zatímco frajer hebrejsky je někdo, kdo si zaslouží uznání.  

Čeština a hebrejština se prostě umí spojit v pěkném propletenci. Ale můžeme to vidět i jinak: jako připomínku blízkosti v různosti. Svým způsobem je to už dlouho taková česko-židovská tradice.  

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas