8. července  2018 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Konference v Evianu před 80 lety nabídla jen malou pomoc

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

V těchto dnech je tomu 80 let od konání konference o židovských uprchlících ve francouzském Evianu.

Konferenci svolal americký prezident Roosevelt a zúčastnili se jí zástupci 32 zemí spolu s představiteli 39 podpůrných organizací, mezi nimi 21 židovských. Důvod byl prostý: po vystupňovaných protižidovských represích v Německu a anšlusu Rakouska více než 200 000 Židů hledalo místo, kde by mohli žít bez obav, avšak svět se před nimi uzavíral. O tom, co se v nacistickém Německu s jeho protižidovskými norimberskými zákony děje, byl přitom dobře informován. Rok po jejich přijetí, 3. října 1936, se berlínský židovský filmový režisér Stephan Lux pokusil prorazit krunýř netečnosti. „Nevidím jinou možnost, jak dojmout srdce lidí," napsal v dopise předtím, než se v zasedací síni Ligy národů v Ženevě před zraky delegátů zastřelil. Ani tato oběť, ani evianská konference však rezervovaný postoj k zoufalství běženců nezměnila.  

Franklin Delano Roosevelt v roce 1934 - Foto: CC0 Public domain

Franklin Delano Roosevelt v roce 1934Foto: CC0 Public domain

Desetidenní jednání v hotelu na břehu Ženevského jezera přinesla jen chabé výsledky: Spojené státy přislíbily přijmout ročně 27 000 uprchlíků, Austrálie 15 000 během následujících tří let. Británie, jež spravovala tehdejší mandátní Palestinu, se rozhodně postavila proti tomu, aby sem směřovala početnější židovská emigrace. Formálně nejvyšší kvóty pro uprchlíky nabídla Dominikánská republika, ale proklamovaných 100 000 osob se nakonec reálně proměnilo v 800. Významněji se též nepodařilo zapůsobit na německou vládu, aby spolupracovala s těmi státy, které by přece jen byly ochotny židovské uprchlíky přijmout. 

A tak se Hitler mohl radovat. Nejen z fiaska konference, ale i z toho, co jí předcházelo a co na ní také zaznělo. Plných 16 států se odmítlo setkání na podporu uprchlíků byť jen zúčastnit. Švýcarský delegát při jednání prohlásil, že jeho země „nevstoupí kvůli židovským uprchlíkům do války s Německem“ a zástupce Austrálie obhajoval zdrženlivost své země pomoci slovy, že nestojí o „dovážení rasových problémů“. 

Přisadil si i leckterý novinář. Za problémy Židů prý může jejich bohatství, příliš velká moc, stránky plnily komentáře o nutnosti řešit židovskou otázku. Přestože uprchlíci pocházeli ze západní Evropy, byli leckdy vykreslováni jako necivilizovaní paraziti. A přílišné pochopení pro židovské běžence nemělo ani závěrečné prohlášení konference. Namísto apelu na svědomí světa vyjádřilo jen znepokojení nad dopadem nedobrovolné židovské emigrace „pro celkové světové hospodářství“, možným „vyostřením rasových a náboženských problémů“ a „zvýšeným rizikem mezinárodních nepokojů“. 

Konference v Evianu se jako pozorovatelka z Palestiny zúčastnila i pozdější izraelská premiérka Golda Meir. „Existuje jedna věc, které se, doufám, dožiji,“ řekla po jednáních. „A to, že můj lid již nikdy nebude závislý na vyjadřování soucitu.“ 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas