10. února  2019 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Podnikatel a filantrop Ignaz Petschek

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

O rozvoj průmyslu se u nás významně zasloužili i podnikatelé z židovského prostředí. Nejúspěšnější z nich byl Ignaz Petschek. Tento pátek uplyne 85 let od jeho smrti.

Život Ignaze Petschka a ostatně i jeho bratrů – bankéřů a podnikatelů Julia a Isidora, nabízí snad nejvýraznější příklad proměny židovského života u nás. Po staletích diskriminace se Židům od konce 18. století postupně otevřela cesta k rovnoprávnosti a nabízenou šanci většinou nepromarnili. 

Jméno Petschků pochází od Peček nedaleko Kolína, kde žil chudý Ignazův pradědeček. Dědeček Izrael byl ještě podomním obchodníkem, ale Ignazův otec Mojžíš již úspěšně obchodoval s pozemky a jeho synové rodinný zdar znásobili. 

Ignaz Petschek

Ignaz Petschek

Ignaz narozený 14. června 1857 v Kolíně na rozdíl od bratrů-právníků absolvoval jen šest tříd gymnázia a poté nastoupil do Pražské úvěrní banky. Odtud přešel k velkoobchodníkovi s uhlím Jakobu Weinmannovi v Ústí nad Labem, ale již ve svých 23 letech podnikal ve vlastní firmě. Obchodoval s hnědým uhlím a dařilo se mu i na trhu s akciemi. To spolu se zavedením komisního prodeje uhlí a vybudováním sítě prodejních kanceláří vedlo k ohromujícím výsledkům. Ignaz Petschek se stal vůdčí osobností hnědouhelného průmyslu nejen u nás, ale i v Německu. Nadále byl novátorem – zavedl lisování briket z uhlí nižší kvality – a jeho podnikatelskému úspěchu, znásobenému v bankovnictví, nemohl v Československu nikdo konkurovat. 

Ignaz Petschek ovšem neméně proslul dobročinností. Nechal například postavit dětský pavilon v ústecké nemocnici i pavilon v dělnické ozdravovně v Ryjicích, financoval výstavbu chlapeckého domova a ozdravovny pro nemocné tuberkulózou stejně jako mateřské školky. V době hospodářské krize poskytoval nezaměstnaným uhlí, přispíval i nemajetným studentům, spolkům a školám. S pravidelnou podporou Ignaze Petschka však mohly počítat také kulturní a umělecké instituce ať již českojazyčné či německého jazyka. 

Když Ignaz Petschek v únoru 1934 zemřel, přijely na jeho pohřeb tisíce hostů z celé Evropy. Netrvalo pak dlouho a na cestu se vydala Petschkova rodina, kterou hrozba nacismu přiměla k emigraci. Petschkův majetek firemní i osobní následně zkonfiskovali nacisté a po válce komunisté. První jako majetek „židovský“, druzí pod záminkou, že Ignaz Petschek „podporoval germanizaci“. Nic však nebylo víc vzdáleno pravdě. Jak dokládají svědectví, většina Petschkových zaměstnanců se hlásila k českému jazyku a se zaměstnanci německými byl v září 1938 rozvázán pracovní poměr pro jejich „státní nespolehlivost“. 

Ironií osudu ve vile komunisty zavrženého Ignaze Petschka v Ústí nad Labem právě komunistická strana úřadovala více než 40 let. 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas