30. prosince  2018 v 19:50  rubrika: Šalom alejchem

Zamyšlení Leo Pavláta: Před 25 lety Vatikán uznal izraelský stát

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze - Foto: Jana Přinosilová

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v PrazeFoto: Jana Přinosilová

Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Trvalo však více než 45 let, než se mu dostalo diplomatického uznání z centra římskokatolického světa. Stalo se tak před čtvrt stoletím, 30. prosince 1993.

Vlastně by nemělo jít o nic významného: nejmenší stát na světě Vatikán se s jiným malým státem Izraelem dohodl na navázání diplomatických styků. Z hlediska historického, náboženského a politického to však představuje mezník v židovsko-křesťanských vztazích. 

Vždyť k dřívějšímu uznání izraelského státu Vatikán nevedlo ani vědomí staletí trvajícího náboženského pronásledováním Židů ze strany církve, ani tragické události šoa. Zásadní přiblížení k židovskému státu nepřinesly též teologické změny nastolené Druhým vatikánským koncilem v polovině 60. let, a tak zvrat nastal až s nástupem papeže Jana Pavla II. Ten nejprve v květnu 1986 v Římě jako první hlava katolické církve navštívil synagogu a za jeho působení byly následně navázány diplomatické styky Vatikánu s Izraelem. 

Izraelská vlajka - Foto: Fotobanka Pixabay, CC0 Public domain

Izraelská vlajkaFoto: Fotobanka Pixabay, CC0 Public domain

Normalizaci mezi oběma státy doprovodila koncem prosince 1993 podrobná dohoda upravující vzájemné vztahy. Ne všechny sporné body tak byly vyřešeny. Vatikán nepovažuje Izrael za představitele židovského národa a to se odráží v nuancích diplomatického protokolu. Odlišný je i postoj k Jeruzalému. Pro Izrael to není jen místo spjaté s historií a památkami, ale odnepaměti zhmotnělý doklad víry v existenci židovského národa. Odtud mimo jiné i trvání Izraele na Jeruzalému jako hlavním městě státu. Svobodu vyznání a ochranu památek jak křesťanských, tak muslimských však Izrael zde i jinde na svém území zaručuje. V případě Vatikánu je tak Svatému stolci svěřena právní odpovědnost za existenci všech katolických institucí a jejich majetek v Izraeli. Jedná se o pravomoci, které před vznikem Izraele katolická církev neměla ani za vlády otomanské říše, ani Jordánska. 

Zůstaneme-li však u nevyřešených izraelsko-vatikánských problémů, patří k nim mimo jiné spolupráce historiků z obou stran při zkoumání událostí druhé světové války. Z paritní židovsko-katolické komise, která měla prostudovat vztahy papeže Pia XII. k nacismu, židovští historici počátkem tisíciletí odstoupili, protože se nemohli seznámit se všemi dokumenty z vatikánských archivů. Navíc nejen od židovských představitelů Izraele zaznívá kritika možného svatořečení tohoto církevního představitele, k němuž již byly učiněny první kroky. 

To vše ale nic nemění na tom, že Izrael a Vatikán vedou již 25 let tvořivý dialog. Jaká změna oproti minulosti! Vždyť když v roce 1903 zakladatel sionistického hnutí Theodor Herzl požádal Vatikán o podporu vzniku židovského státu, dostalo se mu od papeže Pia X. odpovědi: „Židé neuznávají našeho Boha, a proto nemůžeme uznat jejich právo na Svatou zemi.“ 

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas