Zamyšlení Leo Pavláta: Svátek Nového roku stromů vybízí k úctě ke všemu živému

28. leden 2018

Na tuto středu, 15. den hebrejského měsíce švat, připadá židovský svátek Tu bišvat, svátek Nového roku stromů. Historicky souvisí s počátkem nového vegetačního cyklu. Je však též příležitostí připomenout si obecnou zásadu judaismu významnou i pro dnešní ekologická snažení.

Pro judaismus je strom v mnohém ohledu symbolem přírody jako takové. Bible na několika místech přirovnává člověka k vlastnostem stromů a židovská náboženská tradice ze vztahu ke stromům přímo vyvozuje všeobecný princip úcty ke všemu jsoucímu. V Páté knize Mojžíšově se píše: „Budeš-li obléhat město několik let, válče s ním, aby ses ho zmocnil, nenič a nepokácej sekyrou jeho stromy. Přece je nepokácíš, když z nich sám budeš jíst, a je polní strom člověk, aby před tebou utekl při obléhání?“

Na základě uvedeného příkazu „nenič“ – hebrejsky „lo tašchit“ – judaismus formou univerzálně platného příkazu zapovídá zlovolné ničení rostlin, hubení zvířat, neživé přírody, destrukci všeho, co svět krášlí a je člověku ku prospěchu. Nehraje přitom roli, zda jde o osobní vlastnictví nebo ne. Zhoubného díla se člověk nemá dopustit ani vůči tomu, co mu patří. S tímto vědomím soudobý judaismus vyzývá člověka, aby bedlivě vážil dopad každé své aktivity z hlediska přírodního, ekonomického, sociálního a samozřejmě mravního.

Moderní judaismus se naznačenými otázkami zabývá především v Izraeli, kde náboženský postoj může do jisté míry ovlivnit politická rozhodnutí. Ve vztahu k příkazu „lo tašchit – nenič" přitom dnes nabývají na významu tři témata. Na první upozorňuje sám text hebrejského Písma: příkaz nenič" je uveden v souvislosti s válečným tažením. Máme jej tedy chápat především jako varování před destruktivními vlivy ozbrojených konfliktů pro člověka, zemi, životní prostředí.

Druhým důležitým závěrem židovského „lo tašchit – nenič" pro současnost je v něm obsažená výzva k sebeomezení. Člověk by měl snížit svou spotřebu, zamezit plýtvání. Kdo se řídí příkazem neničit, nemůže zvolit konzumní způsob života. Člověk, který svůj život podřizuje stále novým požitkům a věcem, totiž nutně zbavuje účelu vše, co již má a rozmařile nahrazuje, a tedy v důsledku ničí.

Konečně třetí oblastí, kde výzva zdržet se svévolného ničení nachází dnes svůj obzvláštní význam, se týká člověka jako takového. Z čistě legálního hlediska judaismus odmítá sebevraždu jako porušení zásady „neničit“. Za projevy sebeničení však považuje i nestřídmost v jídle, podléhání alkoholu, drogám, kuřáctví. Soudobým jazykem by se dalo říct, že jde o odmítnutí všeho, co protiřečí zdravému způsobu života. I nad tím se je možno zamyslet tuto středu, kdy židé slaví svůj svátek Tu bišvat - Nový rok stromů.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio