Zamyšlení Leo Pavláta: Tragická ojedinělost šoa

27. leden 2019

Před 74 lety byl osvobozen vyhlazovací tábor Osvětim. V České republice si toto výročí připomínáme jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinů proti lidskosti.

Je-li Osvětim všude, není nikde,“ napsal již před lety britský historik Peter Pulzer, a výstižně tak upozornil na nebezpečí zkreslení či zastření historicky tragicky ojedinělého nacistického válečného zločinu proti Židům. Desítky let od skončení války je toto nebezpečí stále aktuálnější. Vždyť v obecném povědomí se pojem holocaust či v židovském prostředí obvyklejší hebrejské šoa čím dál častěji chápe jako obecný termín pro masové vraždění a obzvláštní krutost jako v případě vyhlazení přibližně 6 miliónů evropských Židů nacisty a jejich pomahači.

Holocaustu však nelze dát množné číslo. Nepostihuje válečné běsnění jako takové, jež nehledí na civilní oběti, a šoa nelze také ztotožnit s vražděním zdůvodněným politicky, nábožensky či národnostně. Takovému pronásledování byly, žel, v dějinách vystaveny milióny lidí, přičemž takto spáchané zločiny počínání nacistů v některých ohledech předznamenaly nebo se jimi později částečně inspirovaly.

Selekce v Osvětimi

„Ne všechny oběti byly Židé, ale oběťmi byli všichni Židé,“ napsal nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel. Termín holocaust, šoa, proto není ani zcela totožný s pojmem genocida. Jako hrůzně jedinečný případ genocidy extrémní a absolutní totiž sahá ještě dál: popírá život v jeho podstatě.

Židé si dle nacistů zasloužili smrt jen proto, že se narodili, a jejich možným potomkům byl život upřen ještě dříve, než spatřili světlo světa. A tato ideologická, rasová motivace, zlo až metafyzické, nezůstaly teorií. Nacisté a jejich pomahači převedli nenávistnou ideologii v zločiny, na nichž se podílely všechny složky německé společnosti: správní aparát, věda, průmysl, doprava, vojáci i civilisté. Lidská vynalézavost a výkonná organizace byly použity k vyhlazování průmyslovým způsobem. Tak se vražedným nástrojem staly nejen zbraně, ale například i nákladní auta s odvodem výfukových plynů na zakrytou korbu, na níž byly nacpány oběti. Tak byly zkonstruovány plynové komory, kalkulující s teplotou nahuštěných těl ve vztahu k optimálnímu účinku plynu. Pro vyhlazovací tábor Osvětim zase byly speciálně navrženy zvlášť výkonné spalovny pro co nejrychlejší pálení tisíců udušených lidí.

Svou motivací, provedením i rozsahem proto holocaust představuje ojediněle hrůzný zločin bez obdoby v dějinách lidského rodu. Neznamená to však, že by umenšoval utrpení jiná. „Existují dva aspekty genocidy Židů, kterou nazýváme holocaustem,“ napsal izraelský historik Jehuda Bauer. „Jedním je specifičnost židovského osudu, druhým jeho univerzální dopad. Tyto aspekty jsou dvěma stranami jedné mince. Židé byli konkrétní obětí. Důsledky jsou však univerzální, protože kdo ví, kdo bude Židem příště.“

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio