Zamyšlení před půlnoční bohoslužbou

Půlnoční mše ve Strahovském klášteřeFoto: Jana Šustová

Milí posluchači, drazí přátelé, letošní Štědrý večer vstupuje do své druhé části: k jeho programu pro mnohé z nás neodmyslitelně patří účast na půlnoční bohoslužbě. Víme dobře, že na ni přicházejí nejen věřící, ale také lidé dobré vůle, kteří se k žádnému vyznání nehlásí. Ti všichni si ale dobře uvědomují, že právě poselství noční bohoslužby tvoří podstatu křesťanských Vánoc.

My, kteří jsme se z různých důvodů rozhodli zůstat doma u rozhlasových přijímačů, spolu s těmi, kteří v těchto chvílích bdí nad zdravím, bezpečím a klidem ostatních – zdravotníci, policie, armáda, hasiči, pracovníci sdělovacích prostředků a nepřetržitých provozů, jimž společníka dělá naše rozhlasová stanice, se v nadcházejících minutách můžeme alespoň v duchu připojit ke všem těm, kteří se už skutečně vydali na cestu a zimní tichou nocí míří k světlem prozářeným chrámům. 

Staňme se tedy duchovními poutníky, kteří opustili jistotu a bezpečí domova, mají na mysli cíl a směřují k setkání. Koneckonců celý lidský život je takovým putováním v čase: něco rádi nebo neradi opouštíme, v přítomné chvíli se nacházíme na cestě a směřujeme do budoucna, viděného jako něco lepšího. Český kardinál Tomáš Špidlík mi kdysi jako věnování do jedné své knihy napsal: „Život není čas, ale setkání.“ 

Nepochybuji o tom, že nás nyní provázejí pocity vděčnosti za obdarování a společenství kolem vánočního stolu, za naše nejbližší, vzpomínky na šťastně prožité chvíle večera, které vztahujeme i na minulost uplývajícího měsíce a s ním i roku. 

Možná ještě loni s námi byl někdo nám blízký a naše situace vypadala jinak. Pokud bychom měli možnost onu minulost ovlivnit, snad bychom se ji snažili prožít jinak, daleko intenzivněji. Leckterou přítomnou chvíli je totiž těžké unést, zorientovat se v ní a najít to nejlepší řešení. Člověk si pak přítomnost usnadňuje tím, že od ní utíká, buď ke vzpomínkám, nebo někam dopředu, k představám a snům, že se jí jen letmo dotýká. Chceme přece mít co nejdříve ty nejnovější zprávy, být vybaveni těmi nejdokonalejšími prostředky, zkrátka být napřed ve všem. Řekl bych, že celkově žijeme v době, která se nechce zastavit a trpělivě nést přítomnost; všechno je v pohybu a člověk je nucen to sledovat, užívat všeho naplno, o nic nebýt připraven, o všem mít přehled. 

Jen pro příklad: Kolikrát už jsme v předchozím adventním čase slyšeli zpěv vánočních koled, byli u rozsvěcování vánočních stromů a zakoušeli uměle vytvářenou atmosféru pokoje při nákupním shonu v obchodních centrech. 

Skutečné Vánoce začínají dnešním večerem, jejich hlavní slavnost připadá na zítřek, Boží hod vánoční. Tento večer je vigilií, bděním, aby hlavní tajemství neprošlo kolem lidského srdce, aniž by ho zasáhlo a zůstalo v něm. Právě teď jdeme vstříc setkání v čase, našemu setkání s Bohem, který se nám stal blízkým, který nás obdaroval naprosto nečekaně nezištně. Bohužel, pro mnohé Vánoce končí tam, kde právě začínají. A tak by se to dalo rozšířit i na události našeho života. Domlouváme se, že se domluvíme, a nepovšimneme si, že krásná chvíle setkání nám proklouzla mezi prsty, že jsme ji ve vidině něčeho příštího zcela propásli. 

Většina obyvatel Jeruzaléma před více než dvěma tisíci lety na tom nebyla jinak. Určitě dobře znali minulost, z ní čerpali; pokud šlo o příchod Mesiáše, měli dobře osvojené znalosti Písem a proroctví a na svou dobu určitě ty nejlepší informace. Očekávali mimořádný zásah, senzaci, u které toužili být jako první. Jan Křtitel, Ježíšův předchůdce a vrstevník, prorok, řekl svým posluchačům: „Mezi vámi stojí ten, kterého neznáte…“ (Jan 1,26). 

Bůh přišel na tuto zem ve skutečnosti tak krásné a zároveň běžné, jako je narození dítěte, ve společenství nenápadné rodiny, za zcela obyčejných okolností. Do času vstoupil v tichu, na okraji společnosti, mimo hlavní proud, jako tajemství. Potkali a poznali jej jenom ti, kteří se dovedli zastavit, ztišit, ti, kteří nezůstali lhostejní a nehledali mimořádnou senzaci. Přišli a sklonili se před Ním. Setkání s betlémským dítětem zcela proměnilo jejich budoucnost a také budoucnost světa. Ti druzí na takové setkání stále ještě čekají. 

Milí přátelé, naší pomyslnou cestou na půlnoční, na kterou jsme se vydali, k takovému setkání společně směřujeme. Bylo by škoda zmeškat je. Mějme, prosím, odvahu zastavit se a sestoupit do hloubky svého nitra a trpělivě unést přítomnost, aby se tak čas našeho života v ono mimořádné setkání proměnil. 

Přeji Vám všem požehnané Vánoce, které dnešním večerem začínají, a také radostnou přítomnost nadcházejícího roku 2012.