Smrt na Tetíně

Nejstarší zmínka o Tetíně je z roku 921. To tady, na knížecím sídle, byla zavražděna kněžna Ludmila. Řada autorů tento násilný čin dává do souvislosti s bráněním staré víry. Matka svatého Václava, Drahomíra, která vrahy najala, mohla být její tajnou stoupenkyní. Ale zániku staré víry a vítězství té nové, vraždou nezabránila. Staré rituály na Tetíně sice nebyly hned tak zapomenuty, ale nová víra se tu pevně usadila, hned třemi kostely.

První dva kostely měli podle Václava Hájka postavit první knížecí křesťané, Bořivoj a Ludmila. Kníže měl zbudovat kostelík svatého archanděla Michala a Ludmila vedle něj kostel svaté Kateřiny. Není vyloučeno (žádný archeologický výzkum se tu nikdy nekonal), že je jedná o dva kostely stojící dodnes těsně vedle sebe, dnes zasvěcené svaté Kateřině a svaté Ludmile. Dva kostely svědčí o významu Tetína, podobnou dvojici najdeme i na starobylé Budči. Na Tetín podle legendy přišel před svou smrtí svatý poustevník Ivan, který zde navštívil první vládnoucí křesťanskou dvojici, Ludmilu a Bořivoje.

Třetím kostelem byla svatyně, původně patrně dřevěná, postavená Drahomírou nad hrobem mučednice Ludmily. Dnešní barokní kostel, nyní zasvěcený svatému Janu Nepomuckému, stojí pravděpodobně na místě dávného knížecího paláce, jehož valy jsou tu dodnes patrné.

Tetín vstoupil do českých dějin úkladnou vraždou svaté Ludmily. Je velice zvláštní, že tak důležité události se Kosmas nevěnuje. Doslova se dá říci, že ji přeskočil. To je více než podezřelé. Kronikář Václav Hájek, jenž strávil na tetínské faře řadu let, je sdílnější. Jeho vypsání Ludmilina příběhu zní velice věrohodně.

Hájek podrobně líčí situaci, která Ludmilině smrti předcházela. Hlavní aktérkou je matka svatého Václava, Drahomíra. Hájek ji líčí jako lítou odpůrkyni nové víry, ačkoliv byla pokřtěná. Zdá se, že boj mezi starou vírou a tou novou neprobíhal tak idylicky. Třeba právě to chtěl Kosmas zatajit. Docházelo dokonce k vyvražďování pokřtěných a zdá se, že Drahomíra chtěla vrátit do Čech pohanství. Právě s tím souvisela vražda bývalé pšovanské pohanky Ludmily.

12. září 921 vtrhli na Tetín Drahomířini žoldnéři, aby kněžnu zavraždili. Mnich Sázavského kláštera to popisuje zvláště barvitě:

"Když tam ti vrahové přišli, seskupili kol sebe množství zlosynů sobě podobných, a když nastal večer, se zbraněmi obstoupili dvůr, rozbili dveře a vešli do domu. Pak chopili Ludmilu, vhodili jí provaz na hrdlo a zardousili ji..."

Potupná smrt zardoušením byla zvolena proto, aby nebyla prolita Ludmilina krev, která byla podmínkou pro její pozdější svatořečení. Přesto k prolití krve došlo. Když ji vrazi vláčeli po podlaze, rozbili jí hlavu o kámen, na kterém klečívala před spaním. Tento kámen můžeme ještě dnes spatřit v menze oltáře kostela svaté Ludmily.

Drahomířino vítězství bylo krátké. Zda došlo k restauraci staré víry, netušíme. Hájek jen naznačí, že Drahomíra zavřela kostely, nechala je vypálit a zbořit. Všichni ostatní kronikáři o tom zarputile mlčí. Asi dobře věděli proč. Krátce na to se Drahomířin syn Václav ujme vlády a matku vypudí na hrad ve Stochově.

Zavražděná kněžna byla pohřbena na Tetíně. Dokonce se uvádí, že ji pohřbil stařičký kněz, jenž odešel s Bořivojem z Velké Moravy, tedy Kaich. Když se Václav ujal vlády, nechal ostatky své babičky převézt do Prahy a pochovat v kostele svatého Jiří na Pražském hradě. Hájek ve své kronice píše, že tělo mučednice zůstalo zázrakem neporušené, a právě to přimělo mnoho pohanů k tomu, že přijali křest.

Hájek uvádí ještě jednu zajímavou podrobnost, která souvisí přímo s Tetínem. Ludmila měla být pohřbena na původním hřbitově v okolí kostela svaté Kateřiny. O tom, že tu staré pohřebiště mohlo být, svědčí několik kamenných stél, které tam může i dnešní návštěvník spatřit. Od Ludmilina pohřbu tam nikdo další nemohl být pohřben. Kohokoliv tam pohřbili, byl ráno nalezen nahoře na hrobě. To se stalo dokonce i za Hájkova působení na Tetíně v 16. století. A tak vznikl nový hřbitov v okolí kostela svatého Jana Nepomuckého, kde odpočívali tetínští již v klidu. Na Tetín mohli zbožní poutníci mířit bez obav.