Důvěrně známou siluetu kopce vypínajícího se z okolní lehce zvlněné roviny Roudnicka zná každý. Umíme si ji představit i se zavřenýma očima. Patří totiž k zavedené představě domova, je jejím dávným a důvěrně známým symbolem. Známý obrys hory nalézáme na řadě obrazů, mluví se o ní v básních, které se učíme nazpaměť. Říp je erbovním znamením jedné země, jedné krajiny. Nezapomínejme, že nepatřila jen nám. Duchovním středem země byla pravděpodobně pro Kelty a další etnika, která se kolem oblého "svéhlavce" usadili. Právě tak Říp nazval básník Václav Boleslav Nebeský.
Nadmořská výška Řípu zase tak úctyhodná není, je to podle posledních měření 455,5 m nad mořem. V Ústavu aplikací matematiky a výpočetní techniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy počítali objem Řípu. Alena Loudová získala překvapující číslo - 32 400 000 m3. Pak by váha posvátné hory činila něco okolo 100 milionů tun. To mnohé vypovídá o její hmotě, ale její význam duchovní, symbolický dějinný změřit a zvážit v žádném případě nejde.
Říp je pro nás skutečným omfalem, kosmickým středem, pupkem našeho světa, ale také útočiště a ochrannou horou. Omfalos je prastarým symbolem každého počátku. Proto právě na něm stanul mýtický praotec se svými božstvy v podobě model. Ty na posvátnou horu samozřejmě patří, tak jako na Olympu, Sinaji, Méru či na vrcholu Gerizím. Někdy nás může překvapit, že je geologickým útvarem s vlastními, na člověku zcela nezávislými dějinami.
Není vyloučeno, že Říp je uveden v mapě antického kartografa Ptolemaia z 2. století našeho letopočtu pod názvem Ripské hory. Rip nebo také ripa bývá v latině součástí místních názvů ve významu "svah, návrší". Rhipaei montes, tedy jakési Ripské hory uvedl jako první již Hekataios z Milétu, který žil okolo roku 500 před Kristem. Objevily se také názory, že pojmenování vychází z keltského slova rip, ripa. Anna Bauerová uvádí, že tento význam je součástí řady místních keltských jmen. Každopádně tedy není jméno tak významné hory české, stejně jako jméno praotce, které Kosmas uvádí v latinské podobě Boemus. Také to je jméno zřetelně keltské a vychází u pojmenování keltského kmene na našem území usedlého. Krajina by se tedy podle svého praotce jmenovala Boemia a pak by mýtický praotec mohl být Kelt. Navzdory nacionálně zabarveným tradicím se krajina, do níž slovanské kmeny přišli, jmenovala Boemia nebo Boiohaemum a keltský kmen, který jí dal jméno, byli Bójové.
Ostatně příběh dvou bratrů, kteří se vydají hledat novou zem, Čecha a Lecha, je také tradovaný podle keltského vzoru. Dávno před nimi se "zaslíbenou zem" vydali hledat dva keltští bratři, Belloves a Segoves, dva synovci krále Ambigáta. Tak to líčí římský historik Tutus Livius podle pramenů, které se později ztratily. Belloves se vydal do Říma, ale Segoves došel do střední Evropy a tam se usadil. Archeologické výzkumy keltských pohřebišť v české kotlině potvrzují, že sem Keltové přišli na přelomu 5. a 4. století před Kristem. Pokud by je skutečně vedl Segoves, pak by se dal snadno zaměnit za praotce Čecha. Každopádně motiv hledání "zaslíbené země", rozdělení dvou bratrů a usazení lidu jednoho z nich ve střední Evropě, je se starým českým mýtem téměř totožné.
Archeologicky lze však na vrcholu Řípu doložit posvátnou činnost ještě v předkeltském období. U rotundy svatého Jiří zaznamenal Václav Krolmus ještě roku 1863 "obšírné žároviště". Nacházely se v něm "kosti z jelenů, skotu, bravu a jiné havěti". Muselo se jednat tedy o jakési obětiště, protože osídlení na vrcholu hory nelze předpokládat. Archeologický průzkum Řípu nebyl nikdy proveden a tak se musíme spoléhat na jednotlivé amatérské nálezy. Jedná se o nálezy kamenných nástrojů, zlomek bronzového náramku, masivní kruh a jehlici darované do Národního muzea.
Hora Říp je svázána s českými dějinami, s příchodem jednoho slovanského kmene, jenž se údajně pojmenoval po svém starém vůdci, jenž je sem přivedl. A my docela zapomněli odkud. Někdy nás může překvapit, že je geologickým útvarem s vlastními, na člověku zcela nezávislými dějinami.
Dějiny člověka v krajině jsou pouhým zlomečkem její geologické historie. Nějakých tisíc let je tu postaveno proti desítkám miliónů let. Geologický čas, ve kterém se dnešní důvěrně známá krajina vytvářela, utvářela a přetvářela, je úctyhodný a pro člověka nepředstavitelný.
Mýtický hora se tedy zrodila z ohně a žáru. Sopečná činnost Řípu ale neskončila jedinou erupcí, ale pokračovala po mnoho statisíců, možná i miliónů let. V době poledové se lidé začali usazovat na skalnaté hřbety, jaké jsou v Šárce či Ládví, a na ostrohy v okolí Slánska a Kladenska. Právě na těchto místech začala velice tajemná eneolitická revoluce, která odstartovala civilizační vývoj až k dnešku. Bylo to zásadní rozhodnutí. Jednoho dne stanul na vrcholu Řípu první člověk. Nikdy se nedozvíme, kdo to byl. Určitě neměl žádné jméno. Jeho pocity musely být velkolepé, tak jako naše dnešní. Možná již tehdy byl uchvácen pocity posvátnosti. Pod ním se rozkládala do daleka přehlédnutelná krajina a nad sebou mohl pozorovat nekonečnost nebes. A první člověk na Řípu stál kdesi uprostřed...
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
