Stálo by za to napsat knihu o všem, co turistům uniká. Procházejí české a moravské hrady a zámku jako tisícihlavé stádo, vidí všechno a nic. Dostává se jim zasvěceného, častěji zcela nezasvěceného, výkladu průvodců, ale každé slovo, každý fakt, je zapomenut hned, jak je vysloven. Zbudou jen matné vzpomínky, které lze shrnout do jednoduché věty: byli jsme tam...
Kdo by nebyl ve Veltrusích! Barokní zámek vsazený do půvabného parku, navíc tak blízko Prahy, je snadným cílem. Obvyklý turista ho stihne za odpoledne, ale zvídavější poutník se k němu vrací se stále novými otázkami. Znovu tu objevuje to ukryté.
Kdo postavil samotnou budovu zámku není zřejmé. Autorství návrhu se připisuje dvěma velkým barokním mistrům - Kaňkovi či Alliprandimu. Každopádně tu vzniklo něco mimořádného, i když stavba zámku je vlastně drobnou architekturou. Jedná se o manýristickou barokní koncepci založenou na geometrických principech. Střed tvoří přísně symetrická centrála na půdorysu stejnoramenného ondřejského kříže. Vyplňuje ji vysoký sál s kupolí připomínající posvátný střed, pupek světa, omfalos. Stojí na salla tereně, která je zdobena složitou iluzivní malbou a reliéfy. V hlavním sále je na klenbě vymalováno čtvero denních dob od malíře Eichlera a v bočních křídlech jsou umístěny velice kuriózní prostory: Mušlový pokoj, japonský kabinet, čínský salon. Zdá se účelem těchto sálků nebyla jen dobová móda a touha po výstřednosti, ale třeba i hlubší esoterické zájmy rodu Chotků.
Bylo by jistě zajímavé z tohoto hlediska posoudit mnohé z české architektury, nepochybně bychom došli k řadě velice objevných konstatování. Architektura byla pro řadu esoterických systémů, nejen pro zednáře, kteří od stavitelství odvodili svou symbolickou terminologii, symbolem stvoření. Byla čímsi víc než budováním profánních staveb. Občas právě symbolická funkce stavby byla pro stavebníka důležitější než praktická stránka. A tak se často ve stavbách jejich hlavní smysl ukrývá.
Přímo z hlavního sálu je možno vyjít na volné dvouramenné lomené schodiště zdobené dvojicemi psovodů a podkoních s hřebci. Plastiky vynikajícího sochaře Kuena, jenž v českých zemích zanechal jen málo děl, symbolizují lovecký život a evokují chvíli počínajícího honu. Iluze tu zajímavě splývá s realitou, což byl žádaný efekt barokní doby. Plasticky zdobené schodiště dotváří ojedinělý koncept a otevírá uzavřenou část zámku volnému prostoru. I to je jedinečný symbol.
Pozorný návštěvník ve Veltrusích na každém kroku naráží na nenápadnou řeč symbolů. Zámek se totiž doslova ukrývá uprostřed umělé krajiny parku, odnikud není vidět obzor, a tak je součástí značně utajeného světa. Propojení umělého světa s přírodou je tu harmonické a plné nečekaných překvapení.
Podivuhodný areál začal ve dvacátých letech 18. století budovat hrabě Václav Antonín Chotek. Nejdříve byl postaven zámek a později došlo k rozšíření o čestný dvůr zakončený sochařsky zdobenou kolonádou.
Kolonáda je a není uzavřeným prostorem. Cosi vymezuje, cosi uzavírá. Že má kruhový tvar je samozřejmé. Kruh je a byl univerzálním symbolem. Mohli bychom si tu připomenout překvapivou větu Herma Trismegista: "Bůh je kruh, jehož střed je všude a obvod nikde."
Symbolika kolonády je na první pohled zřejmá - je tu zobrazeno míjení času. Ten se v mnoha mytologiích pohybuje v kruhu, neprobíhá tedy po přímce, jak by se mohlo zdát. Obsahuje v sobě vznik a zánik, smrt i zrození, a to vše v pravidelném cyklickém rytmu. Člověk si čas rozdělil, snad proto, aby lépe pochopil mysterium proměny, snad proto, aby do zdánlivého bezčasí umístil posvátné chvíle určené pro opakující se rituály. Není vyloučeno, že to vše souviselo s prvními astronomickými objevy, které mohly být nečekaně rozsáhlé. Dělení času nejlépe pochopíme na antickém předjuliánském kalendáři, jemuž je více jak dva tisíce let. Ten dělí rok na 45 dní úředních a soudních, 191 sněmovních, 52 svátečních, 56 zlověstných a 11 poloúředních a polosvátečních.
Básník Publius Ovidius Naso ve svém Kalendáři římský kalendář vypsal a vyložil. Vylíčil v něm slavnosti k uctění bohů a bohyň, svátky, památné dny a astronomické zjevy. Strohý výčet dnů zabydlel mytologickými příběhy a čísla zobrazil posvátnými výjevy. Míjení času pro něj bylo živým procesem. Později lidé rozdělili plynoucí čas pomocí čísel čtyři a dvanáct. Právě tato dvě čísla určují veltruskou kolonádu. Čtyři roční období a dvanáct měsíců symbolizují kamenné barokní sochy. Obě ta čísla v sobě ukrývají mnohá tajemství, která s dělením času souvisejí. To proto, aby se potvrdilo prastaré poznání, že všechno souvisí se vším. I veltruská kolonáda a básníkem Ovidiem...
Číslo čtyři neznamená jen čtvero ročních období. Vždyť z ráje vytékaly čtyři biblické řeky a proroctví v knize Daniel líčí čtyři mocné nebeské říše. Je tedy čtyřka důležitá nejen na zemi, ale i na nebesích. Čtyři jsou živly, čtyři jsou typy lidských temperamentů a čtyři sochy znázorňují na veltruské kolonádě čtyři roční období.
Číslo dvanáct v sobě čtyřku obsahuje. Třikrát, jak ví každý malý školák. Trojnásobek tří má také svou symbolickou hodnotu. "Triáda je číslo celku, protože má počátek, střed a konec," definoval Aristoteles. Síla trojky je tedy univerzální. Jejím znakem je trojúhelník, jenž vždy představoval jednotu tří osob trojice. Násobek třemi je tedy značným posílením původního čísla. Nám vychází dvanáct. Právě tolik je v kolonádě soch měsíců.
Všiml jsem si, že nádhernou kolonádou turisté procházejí bez povšimnutí. Není tu nic, co by je oslovilo. Jen nějaké sochy...
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
