Nakolik jsou pro církev důlěžitá klesající čísla členů?

14. leden 2017

V pondělí oslavila Česká církev husitská 98 let své existence. V roce 2018 je jednou ze tří nejvíce zastoupených církví v České republice. Potýká se však v porovnání se svými konkurentkami s nejvýraznějším stárnutím členské základny a odlivem věřících. Brněnský biskup Církve československé husitské Juraj Jordán Dovala a sociolog náboženství z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Roman Vido se zamýšlí nad tím, čím je to způsobené, a zda se úbytek členů dá zvrátit.

Lidí hlásících se ke konkrétní církvi ubývá v celé zemi. Že se tento trend nejcitelněji projevuje na Církvi československé husitské, může být dáno jejím mládím. Vznikla v roce 1920 odštěpením se radikální části katolické moderny z římsko-katolické církve. Kvůli této „mladosti“ ji v počtu věřících předbíhá i nejzasloužilejší tuzemská protestantská církev, Českobratrská církev evangelická.

„Vazba je v tomto případě historicky hlubší. Čeští evangelíci mají své kořeny přinejmenším už v osmnáctém století,“ uvádí sociolog Roman Vido. Evangelíkům se podle všeho lépe daří předávat vyznání v rámci rodiny. Zato příslušníci Církve československé husitské dávají v duchu liberálního nastavení celé církve svým potomkům ohledně víry velkou volnost, reflektuje brněnský biskup Juraj Jordán Dovala.

Právě liberalismus může být podle Romana Vida dvousečnou zbraní. „Na jednu stranu je přitažlivý zejména pro lidi, které sociologie označuje jako hledače, na druhou stranu může skrývat nebezpečí v duchu pořekadla lehce nabyl, lehce pozbyl,“ varuje. Jako další stavební kámen Církve československé husitské, který ztrácí na síle, označuje sociolog přimknutí k národu, respektive k nově vzniklé Československé republice.

Souhlasí s ním také Juraj Jordán Dovala: „Sám za sebe si nejsem úplně jistý, zda tyto dvě veličiny jsou právě ty transcendentní hodnoty, které jsou nosné pro církev. Protože národ není Bůh, ani liberalismus není Bůh. To můžou být určité přidané hodnoty, které tvoří nuanci církve nebo určité konfese. Můžou být jakýmsi doplňkem, ale na nich se nedá stavět. Jak říká jedno pořekadlo – kdo se ožení s duchem doby, tak s duchem doby i zanikne.“

Otázkou je, nakolik jsou pro církev samotnou klesající čísla členů důležitá. Jejím posláním je totiž hlásat poselství Ježíše Krista a v jaké konkrétní organizaci tomu dochází, může být podle sociologa i husitského biskupa podružné.

Spustit audio