Potřebuje česká armáda, aby se občané více angažovali, a mohou zbraně vyvážit nerovnost pěstního souboje?

8. říjen 2017

Oba hosté se podělili o své pohledy na to, jak se za poslední desetiletí proměnila role armády ve společnosti, zda je nutno v současné době zvyšovat obranyschopnost naší vlasti a jakými způsoby – zda stačí profesionální armáda nebo je nutný i společenský konsensus a ochota občanů angažovat se.

Diskutovalo se ale také o tom, jaké jsou evropské souvislosti, zda je evropská integrace prospěšná, co nás v tomto smyslu učí dějiny 20. století a v neposlední řadě – proč je pro malou zemi, jako je Česká republika, zásadně důležité, aby byl v Evropě mír.

V dnešní společnosti vedle sebe žijí generace mužů, kteří zažili zideologizovanou povinnou vojenskou službu, od padesátých let po osmdesátá. Později také civilkáři a naposled muži, kteří téma "vojna" řešit vůbec nemuseli a nikdy vojenskou službou neprošli.


Po listopadu 1989 jsme měli velice silnou motivaci rehabilitovat uniformu a to se povedlo. Dnes voják není předmětem posměchu.Fedor Gál

Fedor Gál uvádí, že v roce 1964 nastoupil na vojnu, kde strávil více než dva roky, a považuje to za zcela ztracený čas. "Nuda a šikana, nic jsem se nenaučil. Ani disciplíně. Vnímám to jako vzduchoprázdno a nerad na to vzpomínám. Bylo to opravdu málo inspirativní, mám-li to říct slušně."

„Na vojenská cvičení jsem chodil velmi rád, protože jsem se chtěl naučit střílet,“ vzpomíná Pvel Bratinka. Dodává ale, že nakonec udělal všechno proto, aby dostal mordou knížku. „Nechtěl jsem mít nic společného s armádou, která měla sloužit okupantům vlastní země.“

Pavel Bratinka se domnívá, že v devadesátých letech jsme žili v iluzi. Zdálo se tehdy, že svět se zbavil velkého zla a téměř samočinně se bude zlepšovat. Nutnost efektivní obrany je podle něj ale zřejmá. „Problém je v tom že mladí lidé dnes – to je svět bezprostřední zábavy a neodpovědnosti, čas je pro ně jeden velký mejdan."

autor: ehů
Spustit audio