Sakrální stavba musí být čitelná, říká architekt oceňovaného sazovického kostela
Od pádu komunismu přibylo v českých městech a obcích několik desítek katolických kostelů. Jeden z nejnovějších, kostel sv. Václava v Sazovicích na Zlínsku, je podle kanadského odborného časopisu Azure v desítce nejlepších staveb světa za uplynulý rok. Čím to, že Češi bodují na globální architektonické scéně zrovna sakrální stavbou? Nejen o tom ve Vertikále diskutovali autor sazovického kostela, architekt Marek Štěpán, a brněnský biskupský delegát pro oblast liturgie a kultury, Jan Mráz.
Jako aktuálně převládající tendenci při stavbě sakrální architektury uvádí Marek Štěpán poetický minimalismus: „Když vstoupil barokní člověk do kostela, měl tam celou Bibli vyobrazenou na obrazech, sochách. Neuměl číst a musely k němu promlouvat interiéry kostela. Dnes máme všechny potřebné informace v knihách, na internetu, úplně všude kolem nás. Proto to, co k dnešnímu člověku promlouvá uvnitř kostela, je naopak minimalismus.“ Poetiku se pak architekti snaží vtisknout do stavby ztvárněním něčeho, co lidstvo přesahuje.
Jan Mráz k tomu dodává, že po druhém vatikánském koncilu v půli minulého století a následných změnách v liturgii se bohoslužby stávají více rodinnými. „Moderní kostely mnohem víc směřují k připomínce poslední večeře Krista. Stěžejní je oltář jakožto stůl a ambon k hlásání božího slova, dispozice věřících bývá kolem do půlkruhu či kruhové výseče. Což je změna oproti uspořádání například barokního kostela.“
Podle Marka Štěpána by kostel měl být čitelnou stavbou. „Když k němu přijdete, musíte poznat, že to je kostel. Byl jsem například navštívit jeden moderní kostel v Linci, který je architektonicky i kompozičně nádherný, se skvělými detaily a materiály. Ale má jedinou nevýhodu – nepoznáte, jestli je to galerie umění, kostel nebo vila,“ uvádí architekt s tím, že právě přílišná záměna světské architektury se sakrální je pro něj už za hranou.
