11. února  2018  rubrika: Vertikála

Stále aktuálnější jsou ve sportu projevy fair play, myslí si teolog

Na zimní olympijské hry v Pchjongčchangu odjel s českým týmem také týmový kaplan. - Foto:  ČTK, Michal Kamaryt

Na zimní olympijské hry v Pchjongčchangu odjel s českým týmem také týmový kaplan.Foto:  ČTK, Michal Kamaryt

Letos poprvé české reprezentanty v zimních olympijských disciplínách doprovází také kaplan Oldřich Chocholáč. Pro něj samotného je to z pozice oficiálního kaplana Českého olympijského výboru druhá návštěva olympiády, poprvé byl sportovcům k dispozici na letních olympijských hrách v Brazílii. Pohled sportovního kaplana na sport a víru doplnil v debatě Vertikály absolvent teologie a profesionální sportovec Matouš Venkrbec. 

„Svého kaplana si s sebou na olympiádu vzali poprvé italští sportovci. Shodou okolností to bylo rovněž do Jižní Koreje, a to na letní olympijské hry v Soulu v roce 1988,“ ohlíží se do historie Oldřich Chocholáč. Funkce takové osoby u religiózního národa, jakým Italové jsou, je přirozeně jiná než u českých reprezentantů. Kaplan zdůrazňuje, že jeho posláním je být nablízku, pomáhat sportovcům vyrovnávat se s ohromným vypětím, které je během olympiády čeká, vyslechnout si je a případně jim nabídnout duchovní perspektivu. Nevnucovat ji však a nesnažit se o evangelizaci. Při přípravě na tento typ doprovázení se inspiroval u služby vojenských nebo vězeňských kaplanů. 

Že křesťanské ctnosti nemají k olympijským ideálům daleko, dokládá také olympijské motto „Rychleji, výše, silněji“. Pierre de Coubertin jej převzal od svého přítele, dominikánského kněze Henriho Didona.

Přítomnost kaplana by při důležitých zápasech ocenil i Matouš Venkrbec. A věří, že nejenom on: „Kluci mají napůl v žertu a napůl vážně narážky, jestli nevím o někom, kdo by nám v kabině požehnal, nebo když jsme opravovali šatnu, tak se ptali, jestli neznám sportovního kaplana, který by se tam s námi přišel pomodlit. Takže náznaky tam jsou. Po zápase u piva by sportovního kaplana chtěli všichni spoluhráči,“ usmívá se hokejista. Ostatně některé kluby v Itálii nebo Jižní Americe svého sportovního kaplana mají.  

Římsko-katolická církev má, zejména v poslední době, ke sportu pozitivní vztah. Papež František ke sportovcům hovoří s oblibou. A jeden z jeho předchůdců, Jan Pavel II., byl sám nadšeným sportovcem. Vždy však vyzdvihoval sport jako rekreační aktivitu, která není středobodem křesťanského života.  

S jakými dilematy se může setkávat věřící vrcholový sportovec zkoumal ve své závěrečné práci při studiu teologie také prostějovský hokejista Matouš Venkrbec. Zamýšlel se například nad tématy jako je umění prohrávat, týmovost, kult těla nebo třeba doping. „Stále aktuálnější jsou ve sportu také projevy fair play. Já se třeba v hokeji velmi často setkávám s tím, že hráč přizná, že faulovaný nebyl, i když to rozhodčí zapískal,“ zmiňuje případ vítězství ducha nad pomíjivým úspěchem sportovec. 

Autor:  Martina Pouchlá

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace