15. dubna  2018  rubrika: Vertikála

Vyplatí se demonstrovat za rodiny?

V Česku se znovu pochodovalo pro život a rodinu, a to v rámci akce, která už sedmnáctým rokem v řadě deklaruje, že zdravou a fungující rodinou vše začíná a končí. Hosty debaty Vertikály byli Aleš Opatrný, pastorální teolog, vyšehradský kanovník a vysokoškolský pedagog a Roman Mazur, farář církve Českobratrské v Praze Libni a senior Pražského seniorátu.

V pravidelné nedělní debatě pořadu Vertikála zazněly otázky třeba na to, v jaké situaci jsou současné rodiny a zda se vyplatí za jejich „zdraví“ veřejně demonstrovat. „Já bych nikomu neupíral demonstrování tak, jako nikomu neupíráme to, že výhru v hokeji oslaví na Staroměstském náměstí. Je to jeden z lidských projevů. Jenom musím vědět, čeho se tím dá dosáhnout a čeho ne. Myslím, že úkol křesťanů není jen být vzornou rodinou – tam může být velká křeč, ale být pro druhé,“ říká Aleš Opatrný. 

Problémy rodin nebyly a nejsou v ničem nové. Rodinné hodnoty akcentoval alespoň formálně dokonce i totalitní režim. Rodiny na růžích ustláno neměly a stále nemají a změna se nedostavila ani s proměnou společnosti a návratem ke svobodě. Čísla mluví jasnou řečí. Míra rozvodovosti i přes občasné poklesy a stagnace roste, počet nově uzavřených manželství klesá. To je trend, který podle hostů nemůže zásadně vyřešit žádný politický systém z vnějšku. 

Vertikála se tak v této souvislosti ptala i na to, proč lidé nemají zájem o to sami se vzdělávat v „oboru“, který má zásadní vliv na klíčovou část jejich života. Tedy v oblasti partnerských vztahů, které mohou, ale v případě neúspěchu také nemusejí, trvat dlouhá desetiletí? Na tuto otázku se pokusil odpovědět Roman Mazur, jehož farnost se snaží kultivovat a zachraňovat manželství v sérii společných seminářů, na kterých páry společně a krok za krokem procházejí zásadní témata a situace manželství a společně je konzultují. 

„Mám za to, že tady selhaly především církve, ale také školy a společnost jako taková. Dříve se pravděpodobně počítalo s tím, že se člověk ty manželské a rodinné vzorce naučí přirozeně ze své malé komunity, ze své širší rodiny. Když se tato tradiční sktruktura společnosti rozlomila, tak na to žádná část společnosti nedokázala včas reagovat. Manželství je podle mne nejkrásnější a nejtěžší životní úkol vůbec, ale ve školních osnovách i v církvích a kostelích se mu věnuje jen pár hodin oproti desítkám, stovkám až tisícům hodin, které věnujeme například přípravě na budoucí povolání,“ říká v této souvislosti pastor Roman Mazur. 

Autor:  Tomáš Šponar

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas