Krize klasické rodiny
Dnes budeme mluvit o instituci manželství, které Napoleon kdysi přirovnal k dobývané pevnosti a tvrdil, že ti, kdo jsou venku, se snaží dostat dovnitř, a ti, kdo jsou vevnitř, se snaží dostat ven. Platí ještě tenhle jeho obraz? A jak se vlastně mění představa o rodině a manželství v moderní době? Ustojí klasická představa nerozlučného vztahu tlaky moderní společnosti, která přináší (kromě jiného) nepřeberné množství různých možností a nových začátků? Nachází se v krizi dnešní doba, nebo naopak klasický model partnerství muže a ženy?
Začněme suchými statistikami. V České republice se v současné době rodí více než 30 % dětí mimo manželství. Na 100 nově uzavřených manželství u nás připadá přibližně 65 rozvodů. 47 % párů uvádí jako příčinu rozvodu rozdílnost povah, 20 % neuvádí příčinu žádnou. Ročně se u nás rozvede více než 33 tisíc manželství. V důsledku toho přijde u nás ročně o jednoho z rodičů přes 20 000 dětí, protože děti má zhruba 70 % rozvádějících se párů. Průměrná délka trvání manželství je u nás 13 let. V České republice stejně jako jinde v západním světě dochází navíc k výraznému nárůstu soužití nesezdaných párů jako alternativy manželství. Prokázalo se, že četnost rozpadu těchto vztahů je ještě pětkrát vyšší než u sezdaných manželských párů.
Uvedená situace se jeví některým odborníkům (i běžným lidem) jako alarmující. Takže by s tím chtěli něco udělat. Od 12. února do dneška probíhala například v České republice řada akcí v rámci Národního týdne manželství. Většinu jich organizovaly různé křesťanské neziskové organizace a sbory. Jedním z odborníků, kterým leží na srdci stav manželství u nás, je klinický psycholog doktor Jiří Bauer.
