Proč jsou města poměrně nevlídným místem k životu?
"Jsem městský člověk. Ve velkých městech to zařídili tak, že můžete jít do parku a ocitnete se na malém venkově. Ale ve venkovských krajích kousky velkého města nemají. A tak se mi tam vždycky začne stýskat po domově," vyznal se kdysi z lásky k městům Newyorčan Andy Warhol.
Jeho náklonnost sdílí stále více lidí, kteří opouštějí venkov, aby se usadili v metropolích. Spolu s tím se ale také čím dál naléhavěji začínají ptát, proč města pořád zůstávají poměrně nevlídným místem k životu. Proč je žití v nich tak často nepohodlné a psychicky náročné.
Náměstí a veřejné prostory se sice zbavují šedivých fasád a vrací se jim někdejší malebnost. Přes tuhle změnu ale řada z nich zůstává mrtvým místem. Viníkem jsou automobily, které zabírají čím dál více prostoru a vytlačují tak obyvatele z jejich vlastních měst. Jen v pražských ulicích přibylo za posledních patnáct let více aut než za celé předchozí století.
Že právě auta jsou faktorem, který život ve městech nejvíce ubíjí, přitom prokazují četné studie. Američtí a australští urbanisté například v rozsáhlém průzkumu ze 70. let zjistili, že spokojeně a příjemně se lidem žije tam, kde se mohou zastavit na kus řeči s přáteli, v klidu posedět na lavičce u fontány či ve stínu stromu nebo se jen tak procházet.
Právě automobilový provoz jim ale tyhle možnosti bere. Přesto se jakákoli omezení pro řidiče v našich podmínkách prosazují jen těžko. Sociologové proto někdy s nadsázkou říkají, že to vypadá, jako by hlavním cílem zdejší společnosti bylo sloužit autům. Zajišťovat jim dostatek životního prostoru a udržovat je ve stavu spokojenosti a štěstí.
Jak velká nadsázka to je? Právě hledání odpovědi na tuhle otázku jsou věnovány dnešní Výzvy přítomnosti.
Nejprve se s historikem architektury Zdeňkem Lukešem vydáme na krátkou procházku po pražských náměstích. Pak si o stavu veřejných prostor v našich městech budeme povídat s Irenou Vágnerovou z Agentury ochrany přírody a krajiny a s Martinem Nawrathem, který pracuje jako konzultant v oboru revitalizace městských center. Telefonicky se spojíme také s naším spolupracovníkem Slavomírem Strnadem, který žije ve švýcarském Curychu, jenž se těší oficiálnímu titulu "Nejpříjemnější město planety". Vyslechneme si i příspěvek naší kodaňské dopisovatelky Daniely Vrbové, která referuje o historickém odsunu automobilového provozu z centra dánské metropole a jeho symbolickém návratu do užívání chodcům.
